pondělí 13. září 2010

Prázdninový den

Moje odevzdaná soutěž. Určitě uhádnete jaká, ale já bych se o ni s vámi ráda podělila.
Ráda bych zdůraznila, že všechny osoby jsou fiktivní a nic není pravda.
26.8. 9:00
Dneska jsem vstala až podezřele brzo. Využiji toho a půjdu dolů na snídani (a ne rovnou na oběd, jako obvykle). Když jsem otevřela skříň vypadl na mě chumel oblečení, který jsem tam včera ,,poklidila“, vybrala jsem si z toho něco, co nebylo moc zauzlovaný a šla.

9:15 Velká síň
Páni, tady je spousta lidí na tak brzký ráno. Posadila jsem se k našemu stolu na tu stranu, abych byla zády k modrejm. Já za to nemůžu, ale ta Jane Hopsová mě fakt točí. Nechápu, co na ní ostatní mají a jak to mohla dotáhnout tak vysoko. Sedli si ke mně Juna a Kate.
,,Hele holky,“ začala jsem. ,,Nemáte některá na půjčení ten zelenej lesk na rty? Juno slyšela jsem, že ty ho máš.“
Žádná odezva. Jen zasněný pohled ke stolu Nebelvíru.
,,Haló!“ šťouchla jsem do ní.
,,No jo.“
,,Aby ses z něj...“
,,No a co. Tobě se taky líbí Reggie.“
,,Jo, jenže to na mě každej nepozná.“
,,Pořád tě to nepustilo?“ zeptala se mě Kate.
,,Ne, ale doufám, že si mě aspoň všimne.“
,,Já myslím, že už si tě všiml.“
,,Jak to můžeš vědět?“
,,No to jsi byla dost těžko k přehlídnutí, když jsi loni...“
,,To myslíš to, jak jsem slítla na hlavním schodišti a urvala se mi skoro celá sukně? Tak to mi nepřipomínej! A vůbec, co máte dneska v plánu?“
Juna se zamyslela.
,,Asi půjdem zase k jezeru. V tom pařáku se stejně nic jinýho dělat nedá.“
,,Hele, sovy.“
Před Junou přistál velký černý výr. Juna mu rychle odvázala z nohy katalog než ji klovne a přisunula mu misku brambůrků.
,,Prosim tě, proč máš tak agresivního ptáka?“
,,To byl dárek… Ale tohle! Milé dámy, tohle je katalog nového zboží u Madam Malkinové.“
,,Páni! Musíme si rychle něco objednat, než to všichni vykoupí.“
Každá jsme si koupila minimálně jedny plavky. Na odpoledne, samozřejmě. Tenhle objednávkový systém je prostě super.

10:00
Musela jsem do knihovny pro nové letní čtení. Tu slaďárnu z minula jsem už dočetla, tak jsem si řekla, že by to chtělo něco střízlivějšího. Tak jsem si půjčila Bystrozorský případ od L.A. Dawsona a nejspíš to bude nějakej krvák. Když jsem šla z knihovny a začetla se do toho tak jsem jak na potvoru vrazila do Merlina. Merlin je náš školník a říkáme mu tak proto, že je asi tak starej jako Merlin, kdyby ještě žil a asi stejně tak příjemnej, podle toho co jsme se učily. Jeho hlavím úkolem je stopovat nevinné žáky a vybafnout na ně když to nejmíň čekají a potřebují. Například když mají rande, jak už se několikrát stalo Kate (mě ne, já jsem neschopná najít si chlapa). Pak vám obvykle napaří školní trest.
Samozřejmě mě hned sprdnul, jak to, že se nekoukám kam jdu a pověřil mě vymetáním pavučin z hradního sklepení! To je typický! Díky Salazarovi ale neurčil termín.

12:00
S holkama jsme se sešli ve Velké síni na oběd. Juna pořád drží dietu – nechápu proč, je jak tyčka. Já znám pár lidí, co by dietu držet měli – rozhodně nebudu nikoho jmenovat – a těm je to úplně fuk. Přesto ale o ně mají kluci zájem. Je mi záhadou jak to. Určitě za to bude moct nějakej lektvar lásky nebo tak.
Ale při obědě nám přišli ty plavky, hned jsme s holkama letěli do ložnice si je vyzkoušet. Byly boží. Já jsem si koupila takový starodávný zelený a vypadala jsem v nich nejlíp, ale musim říct, že holky taky nevypadali špatně.

13:00
A hurá k jezeru. Venku je zas neuvěřitelné parno. Rozdělali jsme si deku pod vrbou vedle kluků od nás. A začali se mazat krémy. Nikdo přece nestojí o opálení, které už dávno vyšlo z módy. Kluci samozřejmě měli hned připomínky, jako jestli nechceme pomoct a tak. Jen jsme se ušklíbly a řekli jim, že si můžou nechat zajít chuť. Já osobně bych se od jednoho velmi konkrétního zmijozeláka nechala namazat ráda, ale známe to. Člověk projeví trochu zájmu a hned je to v pytli, ví o tom celá škola, on se lekne a uteče. Kate se od Marka namazat nechala, koneckonců, když s ním chodí. (tichá závist)
Kousek od nás a pěkně na sluníčku si rozdělalo deky pár čevenejch. Mezi nimi i Jack Kenley – ten, co se tak líbí Juně. A ta byla samozřejmě hned na měkko. Házeli si camrálem a běhali kolem jak blázni. Skoro jsem se nemohla soustředit na ten krvák, jak povykovali, tak jsem ho zaklapla a posadila se.
,,Prosím tě, když se ti tak líbí tak za ním běž a něco mu řekni. Podle mě by si dal říct,“ koukla jsem na Junu.
,,Jsi normální? Si běž sama za tím svým a řekni si mu to.“
,,Pšššt! Neječ tolik. To chce nějakou taktiku. Plán.“
,,Prosim tě plán. S tím tvým plánem ses ho snažila klofnout celej minulej rok a co? Nic! Být tebou se na něj vykašlu.“
,,No já bych ráda, ale ono to není tak snadný. Au! Sakra kdo to byl!“ zaječela jsem, protože právě mě do ramene praštil camrál. Mnula jsem si rameno a zahlížela na ty Nebevíráky. Juna zatím nemarnila příležitost a hodila camrál Jackovi. Ten se na ni, k mému překvapení usmál a mrknul. A k mému ještě většímu překvapení ke mně přišel Oliver Moon a začal se mi omlouvat.
,,Ahoj, promiň, nějak jsem to neodhad. Nebolí tě to moc?“ zajímal se účastně.
,,Ne, to je dobrý,“ řekla jsem a zadívala se na něj. Vlastně měl krásně modrý oči, ale když červenej…
,,Moh bych ti to pofoukat.“
,,Ale… Vážně?“ najednou mě něco napadlo. Jak jsem věděla (a na hradě se neutají skoro nic) tak o Olivera se už dlouho zajímala Jane Hopsová a takhle bych ji mohla trochu vytočit. ,,Nó vlastně to docela bolí.“
,,Tak ukaž,“ uculil se a s nesmírně starostlivým výrazem mi začal ofoukávat rameno.
,,Hmmm.. děkuju. Hned je to lepší,“ usmála jsem se na něj.
,,To mě těší,“ a ke všemu má takovej uličnickej úsměv. ,,Tak se měj a třeba se ještě uvidíme.“
A odběhl si zase házet.
Juna na mě jenom poťouchle koukala.
,,Co?“ zeptala jsem se jí a podařilo se mi udržet vážnou tvář.
,,Nic, nic. Ale neříkala jsi tuhle, že to není až tak jednoduchý s…“ a ukázala hlavou k dece, kde se rozvalovalo pár zelených a on taky.
,,Tohle, má drahá, je něco jiného,“ poučila jsem ji s přemoudřelým výrazem.
,,No jistě,“ ušklíbla se, ale ne zle.

18:00
Díky bohu jsem se u jezera nespálila.
Ovšem na večeři na mě až podezřele moc koukal Oliver. A když jsme měli desert (zmrzlinu se šlehačkou – mňam!) tak si přišel sednout až ke mně! No fakt! Juna říkala, že Jane Hopsová byla zelená závistí a děsně ji to žralo. Ale musim říct, že se s Oliverem dost dobře povídá. Možná se rozhodnu Jane naštvat pořádně.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!