úterý 21. prosince 2010

Mýdlová opera potřetí - Dlouhé vedení


"Tento příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné osoby či události. Veškerá podobnost či shoda jmen je čistě náhodná."




 Elanis vešla do kolejky a zamračila se. To, co viděla, se jí vůbec nelíbilo. Přijela po víkendu na hrad a skoro nepoznala svou vlastní kolejku, spíš to tu vypadalo jak u… No, takhle to určitě nikde nevypadá. Všude po zdech byly plakáty kolejní ředitelky, nebyly ani vidět zástavy. Místo starého obrazu Salazara byla obří mrkající Kedina podobizna. Elanis si přitáhla jednoho naivně poskakujícího prváka.
„Co se stalo?"
„No, měnilo se přeci vedení! Trochu předčasně, bylo to velké překvapení!" v tváři malého prváka bylo vidět nadšení. „Dokonce jsme dostali lízátka, která se nikdy nevylízají!" a ukázal Elanis velké lízátko s hlavou Noxy.
„Hm."
Elanis se otočila na podpatku a vydala se do své ložnice. Trochu doufala, že na povlečení nebudou malé Kedy. Naštěstí nebyly, ale kolejka byla naprosto vycíděná. Žádný pavouk, žádná pavučinka. Elanis měla dojem, že bude zvracet.
Jediné, co bylo alespoň trochu pozitivní, bylo, že se hlava Noxy a Ked neobjevila na žádném zmijozelském povlečení.
'Kam se asi poděla Barbara?' blesko Elanis hlavou a aniž by si vybalila obří kufr plný váčků s galeony, vydala se svižným krokem dolů do kolejní místnosti a dál do hradu, kde by se dozvěděla víc.
Když se dostala až do místnosti, kde se na celý hrad usmívalo vedení všech kolejí, nestačila se divit.
Nejen, že vyměnili Barb a nedali jí ani post prefekta, ale vyměnili i Giní a Elízu, které už nezastávaly žádnou funkci. Jen Tydynce přibyl nový oficiální post kolejního bezďáka, na kterém smutně pomrkávala její podobizna.
Ked šťastně objímala Noxy, která se tvářila jak měsíček na hnoji a pod nimi ležely na zemi Kristie a jakási dívka, ve které na druhý pohled Elanis rozpoznala Wenai. Kristie Wenai radostně objímala což jí Wenai oplácela pohrdavým a nezúčastněným pohledem. Vlastně to vypadalo jako by značila směrem k Elanis: „Nevšímej si mě, já tu nejsem!“ a dál trpěla pod Kristie.
"No to snad néééééé!" Vykřikla a třeštila oči na usmívající se fotografii nového Zmijozlského vedení, na kterém sama sebe jako pokladníka nenašla!
Popošla kousek blíž, aby fotografii nového vedení podrobněji prozkoumala. Poznávala Ked která se zářivě usmívala a kolem ramen držela Noxy, které se na hrudi lesklo krásné zlaté P. Vedle ní se krčila malá studentka kterou Elanis neznala, ale už od prvního pohledu poznala, že jejím mozkem bude Noxy. Na druhé straně se vedle Ked pyšně nesla se stříbrným odznakem P  Kristie. Pod nimi na zemi klečely Reneé jako famfrpálová kapitánka a Amber jako nový pokladník.
Elanis neměla slov. Co to jako provedli s její kolejí? Dívala se na oslavující dav. Přihnala se k ní Kristie a do ruky jí vtiskla lízátko s Noxyninou hlavou. Elanis na něj s pohrdáním pohlédla a zeptala se Kristie.
„A s tím si mám jako vytřít zadek nebo co?“ a mrskla po Kristie lízátko zpátky. Rozhlédla se, jestli v davu neuvidí Barbaru nebo někoho jiného ze „starého vedení“. Naštěstí zahlédla Tydynku, která zpodstolu kradla ze stolu nějaké jídlo a tak za ní Elanis vlezla pod stůl.
Tydynka vypadala opravdu bídně. Na sobě měla zmijozelskou vlajku, pořádně rozdrbanou. Elanis vykulila oči.
„Co se ti stalo?"
„No oni mě teď mají jako za maskota. Nosím tohle odrbané a jídlo si musím krást. A když si stěžuju, jsem nařčená z toho, že si stěžuju! A že bych měla být ráda, že jsem maskot!"
Elanis tohle stačilo. Vylezla zpod stolu a rozhlédla se kolem. Noxy zrovna rozjížděla nějaký tanec na stole a nová kolejní pokladnice si spolu s ostatními kutálela galeony tam a zpátky. To vhánělo Elanis slzy do očí. Její pracně vyleštěné galeonky! Její pracně spočtené galeonky!!! V tom promluvila Ked.
„A teď všichni půjdeme dělat body a vyhrajeme pohár!"
A v očích měla výraz, který jasně vyjadřoval, že si myslí, že to všichni udělají. Ale nikdo nezměnil své dosavadní chování. Ked se zatvářila překvapeně.
„Co si jako myslíte? Že se budete flákat?“ zařvala na ně Ked a svou hůlkou vyčarovala obří bič. Po jejím vzoru to udělala i Noxy. Obě teď práskaly bičem nad studenty. Amber stála vedle nich a podávala Noxy za každé prásknutí bičem jeden galeon. A Noxy práskala a práskala. Občas někoho šlehla přes ruku, někdy přes nohu, ale Elanis… Elanis to od ní schytala do tváře. Elanis se po tváři kutálely slzy bolesti a zlosti. Jedna studentka prvního ročníku přišla za Amber, že už si nemůže zapsat další předmět, jelikož nemá peníze. Amber se jí chystala galeon dát, když v tom jí chytla Noxy za ruku a galeon jí vytrhla.
„Musíš si ho zasloužit!“ křikla na nováčka a ukázala na svoje boty. „A ať se lesknou.“
Holčička neměla na výběr. Noxy měla bič a hlavně to velké zářivé P. A co tvrdí školní řád? Poslouchej své vedení. Klekla tedy na kolena a začala Noxy čistit boty. To už Elanis zuřila. Utřela si z tváře slzy i krev, která jí tekla z rány od biče a vykročila k Noxy.
Noxy už už chtěla prásknout bičem, ale to už před ní stála Elanis v celé své výšce. Po tváři jí i přes veškerou snahu stékala krev, ale přes brunátnost byla sotva vidět.
Noxy naprázdno polkla.
„Musíš mě poslouchat!" pípla přidušeně, ale docílila pouze toho, že se Elanis zúžily oči zlostí a zaťala ruce v pěst, až klouby zapraskaly.
„Nemusim!" procedila skrze zaťaté zuby Elanis a šmátrala po hůlce. Ale ouvej! Hůlka i veškeré její jmění zůstalo v kolejní místnosti v kufru, který si Elanis nestihla vybalit. Jak byla pošetilá, když si myslela, že se bez všech jejích věcí obejde!
Noxy se na tváři objevil vítězoslavný úšklebek a po očku mrkla na Ked, která právě za pomocí biče terorizovala domácího skřítka, který jí nesl dietní řízek na zlatém podnose.
„A ty nás budeš poslouchat," ušklíbla se primuska a ukázala bělostný chrup, na které čistozub od doktora Zubáka jistě odvedl tu nejlepší práci.
„Chápeš to? Prober se, to vaše ejchuchů je u konce, já to tady vedu, slyšíš? Já to vedu, prober se, Elanis..."

„...prober se, Elanis? Haló? prober se!"
Elanis se škubnutím probrala a s upocenou tváří a rozježenými vlasy zírala na Barbaru, která s ní cloumala v její posteli.
Elanis se zmateně rozhlédla, ale nikde nebylo ani vidu ani slechu po vládě Noxy a Ked. Pavučiny byly na svém místě a plakáty s portréty rozhodně dívčí ložnice nezdobily.
Elanis vyskočila z postele v její zeleno-stříbrné noční košilce, bleskově seběhla dolů do kolejní místnosti a mnula si oči.
"Byl to sen? Byl to jen sen, sen to byl!"
Pokladnice se zhroutila do křesla u vyhaslého krbu a nohou srazila několik lahví ostružinového vína, které se podařilo nejmenovaným uzmout na včerejší velký kolejní večírek...

5 komentářů:

  1. Prý já a péčko :D docela vtipná představa :D A pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
  2. Prý já a ne pokladník =O
    Šílená představa =(

    Elanis

    OdpovědětVymazat
  3. Panebože, to je strašná představa. Teď z toho budu mít noční můry.

    Wenai

    OdpovědětVymazat
  4. Ah, co to udělali s mojím postem kolejního bezďáka :/ tss.. Jak říká Wenai, to budou noční můry.

    Tydy

    OdpovědětVymazat
  5. Že bych si pořídila bič? 8D
    Některé články jsou inspirující :D

    OdpovědětVymazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!