čtvrtek 2. prosince 2010

Teorie reprodukce aneb jak kouzelníci podvádí přírodu?

Napsala Elanis Aelana Roselfová

V poslední době navštěvuju Velkou síň více, než u mě bylo zvykem. Když jsem nastoupila do téhle školy, většinou jsem brala velkou síň jen jako místo, kde se rychle najím a pak nenápadně zmizím. S přibývajícími roky jsem však musela uznat, že Velká síň se někdy hodí k pozorování studentů z jiných kolejí. Nejednou mi takové pozorování přineslo opravdu zajímavé výsledky. Třeba jsem zjistila to, že legenda o tom jak modří umí počítat do deseti je nejen, že pravdivá, ale také trochu nepřesná, jelikož někteří modří dokážou napočítat i do dvaceti. No řekněte, velmi užitečný poznatek, no ne? Proto tedy skoro každý den si ve velké síni chvíli posedím a pozoruji dění okolo. V poslední době mě však zarážela jedna věc. Poměrně mladí studenti tu na sebe začali pořvávat: „Mamííííí.“ „Dcerunko!“ a podobně. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se prostě jen přeslechla, vždyť to se může stát každému, ale když se to opakovalo už po několikáté, snažila jsem si namluvit, že si asi ty děti jen na něco hrají. Pak mi ale došlo, že tito mladí kouzelníci to myslí vážně!


Momentálně se tedy nacházím ve stádiu naprostého nepochopení. Jako že tu nějaký profesor má svého syna či dceru prosím. Přece jen profesoři jsou již plnoletí a mají přece už nějaký ten kus života za sebou, mají zkušenosti a jsou (většinou) zodpovědní k tomu, aby si založili vlastní rodinu. Ale Salazare jak to, že studenti tu mají své děti? Dobře chápu, u některých slečen vyšších ročníků se může stát, že otěhotní ale i tak jak přimějí své dítě tak rychle vyrůst? (že by nějaký nový druh růstového prášku?) Co je ovšem ještě více nepochopitelné je to, když se ve Velké síni rozlehne hlas studenta prvního ročníku, který řve „Mamíííí“ a odpoví mu hlas jeho matky, která je ovšem také studentkou prvního ročníku. To se poté v mé hlavě ozve jen: „Prosím? Kde to jako jsem.“
Já chápu, že kouzelníci jsou přece jen na jiné úrovni než mudlové, ale aby dokázali úplné zázraky? A že ministerstvo dovolilo reprodukci takhle mladým kouzelníkům? A vůbec jak to ona studentka dokázala, že má syna, který je stejně starý jako ona. To snad dokázala přelstít přírodu? Ze svých studií o reprodukci člověka si sice pamatuji málo, ale vím, že tohle je opravdu nemožné. Tak jak se to tedy stalo? A proč vlastně tak mladá studentka zatouží po dítěti? Co jí k tomu vedlo?
Možná však důležitá otázka je, zdali je toto vůbec možné? Podle mého názoru a zkušeností z přírodního hlediska to možné není. Jediným způsobem jak ono dítě může být dítětem této matky je adopce. A ano ta je možná, ale otázkou teď není, je-li to možné, ale je-li to vůbec legální? Mohlo takto podivnou adopci ministerstvo vůbec schválit?

V tomhle zmatku se mi v hlavě rodilo opravdu nepřeberné množství otázek, a abych alespoň trochu pochopila jednání těchto mladých rodičů, rozhodla jsem se vyhledat jednu z nich a položit jí pár otázek.

Dříve však než se vám pokusím objasnit chování této mladé kouzelnice, dovolím si trochu nahlédnout do jejího rodokmene. A ano musím uznat, opravdu není krátký. To že má několik sourozenců to je dá se říct i pochopitelné. Nicméně to, že jeden z jejích sourozenců je i jejím manželem je už trochu moc nemyslíte? Incest vám něco říká, mladá slečno? Pak tu máme další problém s jejími rodiči. Ovšem každý člověk má své rodiče, ale viděl někdy někdo, že by 3leté děti zplodily další dítě? To je trochu nemožné a proto tedy vezmeme v potaz to, že ona mladá slečně bude asi opět adoptovaná. Řekněme u jednoho dítěte to mohl být omyl ale 12 dětí? To se páni ministři asi nějak hodně spletli.
Budeme-li pokračovat v rodokmenu, dojdeme i k takovým bizarnostem jako jsou studentčiny děti (stejně staré jako studenta sama) a co mě zaráží možná asi nejvíce, jsou tety studentky. Jelikož mi sňatky v tak nízkém věku přišly podivné, prostudovala jsem si ještě jednou školní řád a našla v něm bod číslo 3.4, který jasně říká: „Pro studenty platí zákaz uzavírání sňatků v celém Světě kouzel. Důvod je jednoduchý, jakožto studenti jsou nezletilí.“ Tedy sňatky musí být nelegální. Přesto mi ona studentka uvedla, že její sourozenci opravdu uzavřeli sňatek manželský? A ano všichni jsou studenti této školy. Ano všichni jsou tedy nezletilí. A ano každý z nich má minimálně jednu legální adopci.

Doufala jsem, že mi rozhovor s onou studentkou přinese rozluštění všech mých otázek, ale abych řekla pravdu, její odpovědi mě ještě více zmátly.

Moje první otázka na studentku samozřejmě směřovala k jménům. Proč ona a její celá rodina nemá stejné jméno. Přece jenom jsou to příbuzní ne? Jako odpověď se mi dostalo to, že jiné příjmení mají kvůli mudlům, aby kvůli nim nevzniklo nějaké podezření. Upřímně já znám mnoho velkých kouzelnických rodin, kteří mají stejné příjmení v žádné podezření u mudlů nevzbudili. Další mou otázkou byl studentčin sňatek. Jak jí ministerstvo jako nezletilé mohlo tento svazek dovolit? Odpověď zněla tak, že se jedná o sňatek imaginární čili nelegální, prý mladí snoubenci čekají, až dospějí k plnoletosti. Otázku jestli ví, že jejím snoubencem je její bratr jsem raději nepoložila, neboť mi to přijde zvrácené a jen doufám, že snad ministerstvo zakročí. I když o ministerstvu kouzel začínám hodně, ale opravdu hodně pochybovat neboť další odpověď, kterou jsem dostala na otázku, jak je možné, že má děti, mi potvrdila, že ministerstvo snad ani neví, co se na naší škole děje, neboť studentka prý má děti adoptované. Prosím vás, v jaké době to žijeme, že 11letá dívka, vlastně ještě dítě, má vychovávat stejně staré dítě. Kdyby jenom jedno, ale ona studentka má adoptované hned tři děti! Ano z toho mi opravdu jde hlava kolem. Doufala jsem však v zázrak, že stejně jako sňatek i adopce je imaginární, bohužel zázrak se nekonal, neboť mi bylo řečeno, že adopce je legální. Ano legální...

Tak tedy jaký z tohoto článku plyne závěr? Buď jsem se opravdu zbláznila a budu muset být pravděpodobně trvale hospitalizována u sv. Munga nebo se opravdu dějí věci proti přírodě a proti zákonům a my s tím prostě nic neuděláme?

Víte, podle mě má svět nějaký svůj řád. Starci by měli předávat zkušenosti svým potomkům a ti zase svým potomkům a takhle by to mělo jít dál a dál. Když je však stařec stejně starý jako jeho potomek, mají za sebou stejná léta zkušeností. Co pak onen „stařec“ předá svému potomkovi? Co ho naučí?
No a jak to bude dál?
Bude tomuhle podivnému řádu ministerstvo a škola jen přihlížet nebo konečně někdo zakročí?!

6 komentářů:

  1. Moc hezkej článek ;-) Taky mě to občas zaráží.

    OdpovědětVymazat
  2. Oni to tito mladí kouzelníci myslia vážne?!?!
    A ja som celý čas presvedčená, že sa len hrajú. I keď pravda, často tá ich hra vyznieva dosť realisticky... Asi by sme im ju mali zatrhnúť, keď sa do nej tak vžívajú až jej uveria.

    A verte, že ministerstvo reprodukciu mladým kouzelníkům nedovolilo. Proti spomínaným praktikám nezakročilo len preto, že ich, podobne ako donedávna ja, považuje len za nevinnú detskú hru.

    OdpovědětVymazat
  3. Čistě teoreticky by jí jedenáct být nemuselo, mi taky není 12 a to jsem v druhém ročníku, má to jednoduchou odpověď - propadla jsem :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tak podle mě si jenom hrají, ale někdo by je měl pokárat, ať to zůstane u hraní. Všechno má svoje meze.

    Jinak moc krásný článek, více takových pro Hadího krále!

    OdpovědětVymazat
  5. Nikomu neubližují, nenadávají, hru vám nekazí, tak je nechte si hrát dál. Vždyť na tom není nic až zas tak špatného. Já bych to tak tragicky neviděla. Vyrostou z toho.
    EAN

    OdpovědětVymazat
  6. +je proti Hogrodinám+

    OdpovědětVymazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!