neděle 27. února 2011

Sraz 14. 2. 2011 aneb rychlosraz v Praze, o kterém nikdo nevěděl!

Aneb jak jsme přežily náš první sraz.
Zleva: Connie, Kristie, Leslee
 Jednou si takhle zase sedím v mudl škole a nudím se při angličtině. Učitelka moc zábavná nebyla a spící spolužák vedle jakbysmet. Až mi najednou začne cosi v kapse vibrovat, mobil (mluvící kost)! Vytáhnu ho a pod lavicí si rychle čtu zprávu, aby si mne učitelka nevšimla. Napsala mi Connie, dozvěděla jsem se, že je v Praze. Rychle jsem naťukala odpověď a vzápětí kontaktovala Miu Scream, Emmu Smithovou a Leslee J Smithersovou, které byly ve vedlejší učebně. Connie napadlo, že bychom si mohly dát sraz. Byla jsem pro, teď to jen oznámit zbytku kouzelnic ve vedlejší třídě. Emma nemohla, Mia také ne, ale Leslee ano. Vzápětí jsem zase ťukala další textovku pro Connie, ve které stálo, že mám čas a že by mohla i Leslee. Sraz byl ve 14: 30, pod levou zadní nohou koně na Václavském náměstí.

Leslee a Connie a naše balónky
Když mně a Leslee mudlové propustili z věčného mučení matematiky, tak jsme bleskurychle letěly do jídelny a oběd do sebe doslova naházely. Potom rychle ke skříňkám a pryč! Tak se také stalo a my již ve 13: 57 čekaly na tramvaj. Usoudily jsme, že stíháme a zpomalily tempo. Vystoupily jsme z tramvaje a před námi byla cesta metrem s přestupem. Metrem jsme cestovat uměly, to ano. Ale ten přestup byl poněkud horší. Trošku jsme bloudily, ale díky mé intuici jsme následně zvolily správnou cestu a mohly se řítit dál. K noze jsme dorazily v 14:25, tak jsme chvíli postávaly a koukaly kde co lítá. Mimochodem jsme také hledaly Connie. Už jsem jí viděla, zamávala jsem. Zamávala taky.

Když už přišla až k nám, tak jsme se pozdravily. Mlčení prolomila Connie, která se zeptala, co budeme dělat. Navrhla jsem, že se nejdřív můžeme projít, tak jsme šly po náměstí dolů. Chvíli jsme diskutovaly kam jít. Návrhy padaly nejrůznější: KFC, McDonald, nějaká kavárna, nebo obchůzka po obchodech. Mně to bylo vlastně jedno a holky si odhlasovaly, že chtějí k MacDonaldovi. Taky jsme tedy šly, koupily si něco na zub, abychom nevypadaly divně, když kolem nás všichni něco jedí a pijí. Usadily jsme se ke stolu, pomalu přežvykovaly svoje hamburgery a povídaly si (jistě, že ne s plnou pusou! Jsme přeci slušně vychované čarodějky). Po chvíli jsme se zase vydaly do zimy. Daly jsme se na výpravu mudlovskými obchody. Po chvíli jsme došly do jednoho, který se jmenoval "New Yorker" a hledaly v něm nějaký pěkný hábit. Představte si, žádný tam neměli!!!
Nákupní galerie Myslbek

Transparent (ne, pusu jsme nikomu
 dávat nemusely)
Po chvíli, co jsme se vzpamatovaly ze šoku, že mudlové neuznávají hábity jsme se znechuceně zase vypravily ven. Vešly jsme do jakési nákupní galerie, která nesla název "Myslbek." Chvíli jsme se rozhlížely a růžová srdíčka zavěšená na stropě nám připomněla, že je vlastně Valentýn. Vtom k nám přiskočil jakýsi mudla, že prý jestli se nechceme vyfotit ve valentýnském srdci z balónků. Vysvětlil nám, že pokud nechceme, aby to vypadalo divně, že budeme na fotce tři holky, že tam na to mají i modely. Ukázal na sebe a na stejně oblečeného kolegu opodál. Já jsem fotku rázně odmítala, Connie taktéž, ale Leslee nic neříkala. Přeměřovala si mudlu pohledem a jakmile šel nabádat k focení někoho jiného, když jsme ho my odmítly, tak Leslee prohlásila, že je pěkný. A že by se s ním klidně šla vyfotit, ale protože se styděla, tak já jako studentka druhého ročníku jsem jí k tomu dokopala. Dostaly jsme i balónky plněné héliem.
Výsledná klíčenka

Z galerie jsme odcházely spokojené, Leslee se ještě trochu červenala a v ruce třímala svou klíčenku a balónek. Já a Connie jsme balónek měly taktéž. Bylo už docela pozdě, tak jsme se vypravily směrem k metru. Před vchodem do metra se mi podařilo balónek rozvázat, dýchnout si hélia a holky mě nábádaly k tomu, abych řekla větu: "Zmijozel je nejlepší!" Neváhala jsem a řekla to. Ještě jsem dodala: "Nebelvír je fuj." Ale to jen tak, mezikolejní rivalita být musí, ne? Nakonec jsme ještě udělaly společnou fotku a zmizely zpátky ke svým mudlům domů. Předtím jsme se však ještě domluvily, že o srazu poreferujeme do Hadího krále, protože zelených bylo víc a Connie se nechtěl psát článek (jak je vidět, já se k tomu taky dokopávala pěkně dlouho :D).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!