pátek 31. října 2014

Děsivé odhalení: Kam mizí studenti?

Určitě jste to už taky zažili. První den školního roku přijdete do třídy, posadíte se vedle sympatické blonďaté studentky a dáte se do řeči. Proberete profesory, školní předměty i drby, které po škole kolují, a za pár dní jsou z vás kamarádi. Týdny utíkají jako voda, body koleji zdárně přibývají. Jednoho dne ale přijdete do třídy a zjistíte, že vaše kamarádka zmizela.

Co se s ní stalo? To se dozvíte v tomto článku.



Ještě, než začnete číst dál, vás ale musím varovat – tento článek není pro slabé povahy! Pokud vás tedy děsí tajemné zkazky o hororech číhajících ve sklepení, raději tento výtisk Hadího Krále odložte a běžte někam na vzduch. Vaše nervy vám poděkují.

Vážně chcete číst dál? Dobrá tedy, neříkejte ale potom, že jsem vás nevarovala. :)

Starší studenti už tento jev dobře znají, nováčky však může napoprvé velice šokovat. Je to strašně divný pocit takhle jednou ráno vstát, jít na snídani do Velké síně a tam zjistit, že spousta studentů chybí. Jako by se ze dne na den prostě vypařili. Co je na celé situaci ale nejbizarnější, je fakt, že tato událost na první pohled nikoho nevzrušuje. Všichni dál poklidně snídají a tváří se, jako by se nic nedělo. Jako by vůbec nevnímali, že osoba, která vedle nich celé měsíce nebo dokonce roky seděla u stolu, najednou chybí.

Nenechte se ale zmást klidným zevnějškem – vevnitř v hlavě jim vrtá stejný červíček pochyb jako vám. Každý, kdo to poprvé vidí, se nad tím většinou pozastavuje. Jak ale čas běží, tak nějak vůči celé situaci otupíte a nakonec už jste tak zblblí, že ani neprotestujete, když vám zmizí nejlepší kamarád! Pokud máte tu odvahu se vůbec zeptat, co se se zmizelými studenty stalo, dostanete od vedení pokaždé stejnou odpověď: „Byli vyloučeni ze školy. Jejich studijní výsledky neodpovídaly akademickému standardu této vzdělávací instituce, a proto jsme museli jejich studium ukončit.“

Nepřijde vám to ale trochu divné, že vždycky zmizí všichni takhle najednou a organizovaně? Někteří se ani nestihnou rozloučit, protože vůbec netuší, co se s nimi stane. Když se jim po odchodu ze školy snažíte poslat dopis po sově, vrátí se vám neotevřené. Nikdo neví, kde jsou, vedení se však tváří, že je vše v naprostém pořádku.

Redaktorce Hadího Krále připadalo toto chování nadmíru podezřelé, a proto se rozhodla přijít pravdě na kloub. Při posledním kole „vyloučení studentů“ se potají schovala v kumbálu u sklepení a odhalila děsivou pravdu, která se za těmito manévry skrývá. A co zjistila?

Studenti nejsou vůbec „vyloučeni“, jak se nám vedení snaží namluvit. V noci, když spí, jsou přepadeni speciální cvičenou jednotkou kouzelníků, kteří je kouzlem uvedou do bezvědomí a poté pomocí zastíracího kouzla potají dopraví do sklepení. Do kolejních ložnic je během zásahu vpuštěn dým z uspávacího lektvaru, aby jejich spolubydlící celou záležitost prospali a o ničem netušili.

Vyloučení studenti jsou potom shromažďováni ve speciální vyhrazené místnosti hluboko ve sklepení, kde jsou ještě jednou identifikováni, aby nedošlo k nějaké nešťastné záměně a nebyl omylem eliminován třeba kolejní prefekt. Po konečné identifikaci se většině studentů podá malé množství Doušku živé smrti, který je uvede do stavu podobného kómatu. Při vědomí se nechá jen několik vybraných jedinců. Proč? To brzy zjistíte.

Po úspěšném zajištění studentů předstoupí vybraná osoba, která vybere z přítomných první oběť. Tu odlevituje o několik chodeb dál, kde stojí tajemná železná mříž. Oficiálně nikdo neví, co za ní je, ani jak ji otevřít. Já vám teď však mohu říct, že se otevírají pomocí kouzla, které pro svou aktivaci používá krev. Stačí jen malá kapka, která se opatrně rozetře v místě, kde by se normálně nacházel zámek. Dveře se potom samy otevřou a vy můžete vstoupit. A co číhá za nimi? Vaše nejhorší noční můry.

Obětník spícího studenta opatrně dolevituje do tmy za mříží a se spěchem mříž zase zabouchne. Potom udělá tři kroky zpět, padne na kolena a začne se obřadně svíjet a syčet. Z toho, co se děje dál, tuhne krev v žilách.

Ze tmy se začne ozývat táhlý šouravý zvuk, jako by se něco dlouhého plazilo po kamenné podlaze. Pochodně v chodbě venku zablikají a zhasnou, celá chodba se ponoří do tmy. Z temnoty za mříží se pomalu vynoří profil masivní hadí hlavy s planoucíma rudýma očima, která se dychtivě sklání nad lidskou obětí, která jí byla předložena. Chvilku ji zálibně očichává a vychutnává si moment triumfu, načež se několikrát ozve zvuk klapající čelisti a trhaného masa. Krev se rozstříkne po podlaze kolem mříže a pochodně zeleně zaplanou. Obří bazilišek několikrát polkne, spokojeně se olízne a zase se pomalu odsune někam do tmy. Obětník pomalu vstává a nejistým krokem se vydává zpět za ostatními. Po cestě si ještě za rohem vydatně přihne z placatky, než je schopen znovu lidské komunikace.

Jistě vás teď napadne zeptat se – kdo je tato zvrácená osoba, která obětuje děti obřímu hadovi? S politováním musím konstatovat, že se mi totožnost této osoby zjistit nepodařilo. Jisté však je, že se na této operaci podílí osob hned několik.

Mimochodem – pamatujete, jak jsem zmínila, že někteří studenti Doušek živé smrti nedostanou? Tito nešťastníci jsou ke mříži dopraveni při plném vědomí, pouze se svázanýma rukama a umlčení kouzlem, aby nekřičeli. Jsou poté vpuštěni do hadova doupěte a necháni na pospas osudu. Většina z nich tam nevydrží déle než dvě minuty. Co obětníky k takové krutosti vede? Nu, pan had má rád, když se jeho oběti hýbou. Je už sice velmi starý a má rád své pohodlí, ale přeci jen jsou momenty, kdy preferuje, když si může nějakého toho studentíka sám ulovit.

Asi se teď ptáte – co je vůbec tento netvor zač? A proč ho vedení školy v budově toleruje? Proč ho už někdo nezabil? Odpověď je prostá – nejde to. Obyvatelem školního sklepení je totiž prastarý bazilišek, který v něm žije už od samého založení školy. Praktika obětování studentů má mnohasetletou tradici – vedení školy jeho existenci totiž objevilo až v době, kdy už ho nešlo normálními prostředky zabít. Po několika pokusech o eliminaci, které skončily masakrem většiny populace Bradavic bylo rozhodnuto, že bude jednodušší být s hadem zadobře. Od té doby jsou mu přinášeni nebožáci, kteří nesplní předepsané školní standardy.

Možná vám tato praktika přijde nechutná a nehumánní, ale pravdou je, že od dob, co se škola s baziliškem smířila, se Bradavicím daří skvěle. Sem tam sice pár chudáků zmizí, ale had nechává zbytek školy na pokoji a spokojeně žije ve sklepení. Někteří badatelé dokonce věří, že je to samotný had, který škole přináší prosperitu, neboť je ve skutečnosti ztělesněním prastarého démona. Myslete si o tom, co chcete. Pravdu asi stejně nikdo nezjistí.

Pokud vás tedy pořád zajímá, co se stalo s vaší kamarádkou z přeměňování, mám pro vás špatnou zprávu: nejspíš ji sežral had. A jaké pro vás z toho všeho plyne poučení? Pilně se učte, nebo vás sežere taky.



2 komentáře:

  1. Že já jsem to takhle před spaním četla! Teď se budu bát :(

    (Ale výbornej článek! Ale né pro strašpytly jako já!)

    Tydy

    OdpovědětVymazat
  2. Takovýhle motivátor bych potřeboval v Mudlškole taky.
    Neir.

    OdpovědětVymazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!