pondělí 30. března 2015

Na čaji s trolly

Únorová kolejní výprava byla zážitkem, na který několik členů koleje nejspíše ještě dlouho nezapomene. Málem jsme se totiž stali večeří pro trolly.


Vše to začalo tím, že nás slečna lesnice po přivítání kvapně opustila na kraji lesa a odklusala neznámo kam. Zatímco se studenti bavili okukováním seschlých hlav na kůlech, přiřítil se náhle z hloubi lesa obrovský troll, popadl Barbaru Lecterovou a přes její hlasité protesty jí odnesl na rameni pryč.

Mezi přítomnými studenty zavládla panika. Několik jich začalo zmateně pobíhat kolem, jedna slečna propukla v pláč a chudák prefektka se skupinu marně snažila uklidnit a vymyslet, jak Žábu zachránit. Když už to vypadalo, že Sivoi každu chvíli zabloudí do lesa a něco ho sežere, konečně se objevila slečna Jostein, vysmátá a naprosto v klidu, i přes to, že jí právě jednu z účastnic výpravy odnesl hladový troll.

Pod jejím vedením jsme se tedy vypravili do lesa, abychom se Žábu pokusili zachránit, dokud je ještě čas. Putovali jsme dlouho, cestu ještě navíc ztěžoval fakt, že byla zima, tma a Sivoi neustále vymýšlel nějaké ptákoviny. Vrcholem toho bylo, když si v půlce cesty zlomil nohu o pařez a my ho potom museli ošetřit a zbytek cesty podpírat. Byla to docela fuška, protože si před výpravou dopřál pořádnou večeři.

Po dlouhém pochodu jsme konečně dorazili k trollí jeskyni, ovšem to, co jsme tam objevili, zcela předčilo naše představy. Všichni napůl očekávali, že budeme muset s trollem bojovat a Žábu odvazovat z roštu nebo vytahovat z marinády; jí i trolla jsme ovšem našli poklidně sedět na dece na louce a usrkávat čaj.

Jak se ukázalo, troll vůbec nebyl hladový – byl jen osamělý a toužil si s někým popovídat, avšak jeho odpudivý zevnějšek a pochybné manýry způsobovaly, že před ním všichni potenciální kamarádi s křikem utíkali. Ač to tedy nebylo optimální řešení, rozhodl se Žábu unést, protože byl přesvědčen, že je to jediný způsob, jak někoho dokáže přimět k tomu, aby se s ním bavil. Trollovi jsme tedy vysvětlili, jak fungují zásady slušného chování, pomohli mu dopít čaj a ze slušnosti ochutnali i jeho speciální zázvorové sušenky, které byly naprosto nepoživatelné.

Odměnou za to, že jsme s ním chvíli poseděli, nás troll vzal s sebou, abychom se podívali, jak vypadá trollí kolonie, co žije v lese. Pohled to byl dosti hrozný, navíc tam panoval odporný puch, tak jsme se odtamtud zase velice rychle stáhli. Troll nás potom ochotně vyprovodil až na kraj lesa, kde se poněkud zálibně díval na Žábu, kterou jeho pozornost dost znepokojovala. Nakonec z něj vypadlo, že se mu Žába líbí a že by byl rád, kdyby ho někdy přišla do lesa navštívit.

Jelikož hrozilo, že nás sežere, pokud mu to neslíbíme, tak mu Žába jedno rande neochotně přislíbila, udělala to však s krajní neochotou a poté, co troll konečně odešel, se zařekla, že příštích deset let do lesa ani nepáchne. Nedivím se jí, já bych taky s trollem randit nechtěla – stačí, že je člověk musí každý den potkávat.

Výprava tedy nakonec skončila šťastně, všichni vyvázli bez úhony (až na Sivoie, který byl přepaden masožravými veverkami) a s trollem se nám povedlo rozloučit v míru. Můžeme být však rádi, že se nám Žábu podařilo včas vysvobodit – kdo ví, co se mohlo stát, kdybychom ji včas nenašli!



Ilustrace: Wenai Lafayette

1 komentář:

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!