neděle 27. března 2016

V havraspárské čajovně bez Havraspáru

S odstupem času si dovolujeme vám všem připomenout naši zmijozelskou dokonalost oficiálním srazem (jenž byl převážně zelený). Samozřejmě nešlo článek vydat bezprostředně po srazu, protože znáte to, některé věci nejdou zveřejnit, takže konzultace informací, které lze vypustit, byla naprosto nutná. Jelikož na srazu byla i sama šéfredaktorka a prozradila svou identitu i některé další věci, bylo nutné také rozdat pár těch nezbytných úplatečků, však znáte to – zadarmo ani had nesyčí…

V sobotu 6. 2. 2016 se uskutečnil hog sraz. Nebo spíš splaz. Z plus mínus pětadvaceti lidí nás bylo jako hrdých Zmijozelů celých osm a měli jsme tím velkou převahu! Po chaoticky zmateném setkání na smluveném náměstí, které jsme samosebou všichni bravurně zvládli najít, jsme se vydali do čajovny Šamanka. Nevím, zda byla čajovna vybrána schválně, či jen náhodou, ale všude kolem nás byli vyobrazeni havrani, dokonce i sovy. Celkově čajovna působila velmi havraspársky, takže tu vznikal takový paradox – na srazu totiž žádný modrý nebyl. Malby na zdech či nápojových lístcích nám však jejich nepřítomnost dostatečně vynahrazovaly. Teplé barvy však byly deprimující stejně jako to, že se nikde neplazili hadi místo havranů.


Každopádně od začátku do konce se hadi drželi při sobě a rozvíjeli poutavé konverzace. Třeba o ovoci a vaflích… o spadlém ovoci a formách úklidu. Témata byla věru rozmanitá. I když nás bylo nejvíc, na splaz se milostivě doplazily pouze hadice, a to: Gita Hrdličková, Zuzana Malron, Lily… Lajka, Narcisse Cinerea, já, Adelina Suzan a bývalá hadice, exprimuska, exprefektka, expokladnice a velevážená inspektorka bradavické výuky, madam NaSaŠí Jackson. Dámy, musím říct, že náš zelený koutek byl nejlepší!


První (a poslední) věc, která naši kolej rozdělila, byla hra Prasinky. Něco jako mudlovské městečko Palermo, jen originálnější, a především vtipnější. Vysvětlování hry se ujal bývalý pan ředitel Nimrandir. Některé jeho hlášky určitě stojí za zmínění.



„Je tam černá čarodějka, ale jako nevim proč se ji říká černá, když vlastně vůbec černá není...“
„No a zamilovaný umřou steskem... Jo a nechtěj se taky zabít!“
„A holčička kouká. Město usne a holčička furt kouká. Jako nenápadně kouká. Třeba tady Chris je holčička a pořád kouká.“
(pozn. Kdyby vám hlášky přišly málo vtipné, nebyli jste na srazu nebo nemáte žádný smysl pro humor.)

Po vysvětlení hry jsme si každý měli vybrat jedno povolání, nejlépe krátké a dobře zapamatovatelné. Všechna byla přinejmenším hodně různorodá. Třeba taková madam Ansí byla kytka, pan Nim byl Ďábel, pak jsme tam měli Pata a Mata, Bertíkovu fazolku tisíckrát jinak, švadlenu, sovici sněžnou, Merlina a třeba i masový knedlíček, o němž si všichni mysleli, že je opravdu masový, i když tak vůbec nepůsobil. No a podívejte se na souhrn nějakých těch vtipných hlášek, které při hře zazněly.


„Proč by měl být knedlíček vrah?“ – „Protože je masový!“
„Tak počkat, mám tři obvinění, ale jen dva vlkodlaky…!“
Merlin byl zabit, Pat zemřel steskem – „Tak zabijem i Mata!“
„No je to jasný, Merlin chtěl utrhnout kytku Patovi, tak ho kytka zabila!“
„Švadlenka si často chodí sekat ten len na louku, tak omylem posekala i kytku, no...“
„Byla jsem si vyzvednout bource z Číny.“ – sovice sněžná: „Já ale nic nenesla!“ – „Ha, vidíte? Byla to sovice!“



Po Prasinkách a zběsilém útěku zmijozelských na kolejní večírek se naše sdružení hog podivínů pomalu rozplynulo. Děkuji organizátorům a všem zúčastněním (hlavně těm zeleným) za krásné odpoledne a za tu možnost vás všechny poznat!

Pro HK trochu opožděně Mariela Rosalie Amorfereová

Žádné komentáře:

Okomentovat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!