sobota 4. června 2016

Zelení zelení

Jak se blíží konec dalšího školního roku, rozmohla se mezi zelenými nová móda – móda zelené. Pro jednou však nejde o zelenou na oblečení, nýbrž v obličeji…



Vše začalo před několika týdny docela nevinně. Šla jsem takhle po náročné termínové neděli do kolejky, kde jsem měla v plánu se na celý den rozvalit v křesílku a cpát se fazolkami. Rychle kolem proběhla Elanis, mumlající si něco o zkoušce KOZA. V ruce držela lahvičku s jakousi bublající tekutinou. Co chvíli si k lahvičce přičichla a po každém nádechu nebezpečně vypadajících výparů byla o něco zelenější.


Jen pár dní nato jsem se stejnou barvou v obličeji přistihla i Johna. Ten s vyděšeným výrazem vyběhl z chlapeckých ložnic. Podle hluku a smradu z nich linoucí to vypadalo, že ho navštívila menší armáda trollů.


Stále jsem však ještě ničemu moc nevěnovala pozornost, ostatně, nehody se stávají. Dva zelení zelení, to ještě nic neznamená. Horší situace ovšem nastala hned další den, na famfrpálovém tréninku. Ten začal dobře, ale v jeho průběhu se hned dvěma našim Zetkám udělalo značně nevolno. Napřed Zuzce, která byla v průběhu tréninku atakována přímo zástupem potlouků, a pak Zpýťovi, který je na ni směroval – ne vždy však stihl včas potlouk odpálit, a tak nejednou trefily jeho.



Po této příhodě se móda zelené pozastavila. Před pouhými několika dny se ovšem naše zástupkyně kapitána Cisska vydala do laboratoře, kde snad zkoušela umíchat nějaký lektvar do úkolu. Moc se jí ale nedařilo a po několika hlasitých výbuších, které otřásly i Velkou síní, se připotácela až do kolejky. Ve tváři byla zelená a po návštěvě ošetřovny byla zafačovaná natolik, že jsme ji skoro nepoznali. Někdo jí duchaplně přistrčil Laudanum, bez něhož
by se léčila dodnes.


A pak přišla poslední termínová neděle. Při pohledu na úkoly se dělalo špatně nejednomu studentovi, ale snad nejhůře na to byla Lajka. Ta totiž kromě úkolů a esejí ještě kopala redaktory, aby jí napsali nějaký ten článek. Když jí někdo podstrčil pobryndaný pergamen, jehož obsah se mi nepodařilo zjistit, ale prý v něm bylo tolik gramatických chyb, že by to porazilo i vola, zezelenala, sedla si do rohu kolejní místnosti a s pažemi kolem kolen se houpala. Trvalo pěkných pár hodin, než se nám ji podařilo vrátit do fungujícího stavu – a taky ji bylo nutno navnadit spoustou čokolády a kafe.


Do konce školního roku zbývá nám studentům ještě několik dní – dní, které máme věnovat psaní esejí. A i přesto se už teď ozývají výkřiky hrůzy a na zemi se objevují vytrhané chuchvalce vlasů, kdykoli se někdo podívá na svou nástěnku. Můžeme snad očekávat další příliv zelených tváří na ošetřovně, kde se budou snažit vydyndat omluvenku a podpis na žádost o odložení odevzdání eseje?

Pro HK Chelle Lailah Fay

1 komentář:

  1. Zásadně protestuji! Já se do Nesnášené trefil vždycky a všem potloukům jsem se mistrně vyhýbal!! :D
    To musí být určitě nějaká fotomontáž, nevěřte jim ani slovo!

    ZZ

    OdpovědětVymazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!