středa 14. září 2016

Večírek pro háďata

Jak jistě většina zelených stačila zaznamenat, minulou sobotu se v Komnatě nejvyšší potřeby konala párty k příležitosti přivítání háďat do řad té nejlepší koleje na hradě.

Jelikož se jednalo o opravdu exkluzivní akci, organizátorky Narcisse Cinerea a Sally-Ann Olson musely dnem i nocí odhánět zástupy studentů Nebelvíru, Havraspáru i Mrzimoru, kteří žadonili o možnost se té slávy zúčastnit a koupat se v odlescích naší dokonalosti. Nutno dodat, že si vedly skvěle a večírek uhájily. V sobotu se celá Komnata nejvyšší potřeby utěšeně zelenala. Pro ty z vás, kdo nepřišli, nyní přináším krátký report z události. (A doufám, že jste pro svou neúčast měli dobrý důvod, jako že vám třeba umřel milovaný křeček, protože nic menšího vás neomlouvá!)

Ze začátku se dokonce zdálo, že žádná oslava ani nebude, protože hrad si postavil hlavu. Na občasné proměny schodiště jsme všichni zvyklí, ale padající stěny, podlaha, jež se houpala jako žaludek někoho, kdo to přehnal s ohnivou whiskey, a podivně rotující nábytek byl i na obvyklé poměry trochu moc. Jisté důkazy naznačují, že šlo o konspiraci, která nám měla naši párty znemožnit, jelikož existovala reálná šance, že svým provedením zastíní zařazovací slavnost. To by přirozeně celé zařazování zdiskreditovalo. Pokud se ovšem konspirátoři domnívali, že taková nepodstatná nepříjemnost, jakou je bortící se hrad, někoho odradí, pak zmijozelské znali jen velice málo. Ti, kdo dorazili, byli sice trochu zelení v obličeji a sem tam pomlácení ze strastiplné cesty, ale odhodlání bavit se za každou cenu z nich nedokázala dostat ani vidina blížící se smrti pod sutinami.


Na úvod večírku madam Elle pronesla menší řeč, ve které jmenovala nového pokladníka koleje. Tím se nestal nikdo jiný než Elen Turing! Ještě jednou gratulujeme, Elen, a doufejme, že se ti bude při opatrování kolejního majetku dařit. A jestli budeš chtít naše galeony rozmnožit, dej vědět, vytáhnu starou lyžařskou kuklu! Ale to je vedlejší. Po pár minutách ohlušujícího potlesku jsme se rovnou vrhly (ano, y na konci, jelikož se účastnily samé dámy) na první hru, již pro nás Narcisse se Sally připravily. K mé nekonečné smůle se jednalo o piškvorky. Nebo, přesněji řečeno, k nekonečné smůle každého, kdo se nejmenoval Chelle, jelikož nás s přehledem rozdrtila. Osobně jsem byla ráda, že se mi povedlo urvat alespoň jedno slovo, abych nemusela chodit kanály. Poté, co zbylé účastnice sesbíraly kusy raněné pýchy, jsme se běžely převléknout, abychom se mohly nechat zvěčnit v čarokreslírně. Vypadaly jsme sice úžasně, ale opravdu nevím, proč jsem se patnáct minut cpala do těch šatů, kvůli nimž jsem musela shodit pět kilo, když jsem nakonec stála úplně vzadu a vidět byl jenom můj ksicht. No nevadí! I tak jsme byly okouzlující a krásné a natolik šarmantní, že pouhá koncentrace vší té elegance na jednom místě určitě musela způsobit nějakou časoprostorovou anomálii. Však posuďte sami!


Dotrmácely jsme se zpět do komnaty, kde už na nás čekala další soutěž, tentokrát v podobě kvízu o hradu. Musím prohlásit, že všechny jsme se při jeho vyplňování chovaly příkladně. Slavnostně přísahám, že nikdo z nás v honbě za prvenstvím žádné ze svých soupeřek nepodtrhnul nohy, když si na poslední chvíli běžela do kolejky něco ověřit. Ehm. Promiň, Yrmo, já ti za to koupím U Tří ležák, jo?
Zatímco jsme čekaly na vyhodnocení, Sally nás oblažila další soutěží, tentokráte logickou, a tak jsme si po následujících deset minut namáhaly naše krásné hlavinky. Poněkud dramatičtějšín vývojem byla skutečnost, že zhrzení studenti z jiných kolejí evidentně nevzdali své pokusy o infiltraci, protože přístupové heslo do naší Komnaty se jakýmsi záhadným způsobem ocitlo na zdech umývárny. Situaci naštěstí zachránila madam Elle, která jim to, syčákům, hezky smazala, než se k nám někdo z nich vetřel. Děkujeme, madam Elle!

Večer se pomalu chýlil ke konci, ale zbývala ještě poslední soutěž, a totiž Netvoření. Většina studentek se poměrně zděsila, když se doslechla, že půjde o aktivitu kreativního rázu, nicméně jakmile se doslechly, že budou moct uplatnit své destruktivní sklony, zavládlo všeobecné nadšení. A v čem že to spočívalo? Dotyčné dostaly fotku pana Weasleyho a měly za úkol ho znetvořit k nepoznání. Někdo sice projevil špetku lítosti nad Weasleyovým osudem, ale když jsem jim všem připomněla, že chodil do Nebelvíru, tak je to všechny hodně rychle přešlo. Pak už byl čas sečíst body a vyhlásit vítěze. Mezitím nám byl nabídnut čaj. Všechny jsme jej přijaly s povděkem, tedy až na rebelku Taru, která drsňácky pila kakao. Až vyrostu, chci být jako ona.

No a jak že to dopadlo? Absolutní vítězkou se stala Chelle Lailah Fay, které tímto gratuluji. Něco za to dostala, ale žabák mi bohužel snědl právě ten kus pergamenu, kde jsem to měla poznamenané, takže netuším, co to bylo. Ale určitě to bylo moc fajn. Kdyžtak se jí zeptejte. Mezi nováčky jsem se na první příčce umístila já (skvělá volba!), na druhé Tara Wendy a třetí skončila Yrma Mucholapná. Všechny jsme obdržely krásné ceny. Dokonce i ty, jež se neumístily, dostaly něco málo na zub. No a jelikož už se nám všem klížily oči, postupně jsme se rozcházely směrem k ložnicím.

Vsadím se, že ti z vás, kteří se z nějakých důvodů nemohli dostavit, teď vyloženě zelenají závistí, ale nezoufejte! Budou i jiné akce. Možná. Nebo taky ne a právě jste promarnili jedinečnou životní příležitost, kdo ví.

Pro HK Síofra Cathasaigh

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Moc povedený článek, Sío!
~Ayuš(e)

Sally-Ann řekl(a)...

Sío :DDD

Alena Teclová řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.

Okomentovat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!