pondělí 31. října 2016

O famfrpálu trochu jinak

Milujete famfrpál? Jste jím doslova posedlí a na vyhlídce vaší nevyhnutelné smrti vás děsí jenom skutečnost, že se mu už nebudete moci věnovat? Pak můžete zanechat marných pokusů o výrobu kamene mudrců, neboť pro vás mám skvělou zprávu! 

Naši nehmotní spoluobčané se totiž tomuto skvělému sportu věnují. Možná dokonce ještě usilovněji než za svého života, protože už je netrápí pro existenci ztrpčující záležitosti jako škola, práce nebo například splácení životní pojistky. Sice museli na hře provést pár drobných modifikací, aby se jí mohli účastnit i ve svém nehmotném stavu, nicméně to jí na zábavnosti ani trochu neubírá. No vážně! Až si přečtete tento článek, garantuji vám, že ještě budete své kamarády prosit, aby vás konečně odkráglovali, a vám tak bylo umožněno tuto verzi famfrpálu okusit.

A jak to tedy funguje?

Složení týmů je stejné jako v tradičním famfrpálu, tedy tři střelci, dva odrážeči, jeden brankář a chytač. První rozdíl spočívá ve skutečnosti, že žádný z hráčů nepotřebuje košťata. Na co taky, když se dovedou vznášet sami od sebe. Tento přístup stírá rozdíly mezi společenskými vrstvami, neboť není možné, aby bohatý hráč skoupil nejnovější modely košťat za nekřesťanské peníze a získal tak nefér výhodu nad těmi, co si příliš nemohou dovolit rozhazovat peníze. Jaká to rána pro buržoazii! Marx by zaplesal.

S camrálem už je to trochu obtížnější, protože mezi základní stavební kameny hry patří snaha jej chytat a prohazovat obručemi. Určitě uznáte, že bez hmotných rukou se toho dá docílit velice těžko. Právě proto duchové místo camrálu používají speciální pomůcku všeobecně známou pod názvem „nezletilý kouzelník“. Obyčejně se jedná o zhruba devítileté děcko, které bylo pro tyto účely laskavě zapůjčeno chápajícími rodiči. Vyskytují se i případy trvalých dotací jednotlivým týmům z útul… tedy, dětských domovů, ale Ministerstvo kouzel vůči těmto praktikám z nepochopitelných důvodů brojí. Prý to má co dělat s lidskými právy.

Nezletilý kouzelník je jediná osoba v celé hře, která má k dispozici koště. Bezcílně poletuje po hřišti, přičemž úkolem střelců je toto dítě vystrašit natolik, aby se pokusilo utéct a pokud možno u toho proletět obručí soupeře. To není úplně snadný úkol, protože střelci opačného týmu se samozřejmě snaží o to samé. A pak tu máme ještě brankáře, kteří dítě stejným způsobem od průletu jejich obručí odrazují. Šanci na vítězství má tedy pouze ten tým, který dokonale ovládl strategii psychologického teroru. Krom toho, že je nadmíru zábavné tento proces sledovat, ještě duchařská verze famfrpálu prospívá kouzelnické populaci jako takové, jelikož pomáhá z dětí vychovávat nebojácné osobnosti. (Nebo je do konce života traumatizovat, to už záleží na úhlu pohledu.)

Úkol odrážečů je stejný jako v původním famfrpálu, ale místo potlouků používají hlavy popravených duchů a místo pálek končetiny těch, kteří o ně během umírání nějakým způsobem přišli. Možnost stát se byť jen na chvíli potloukem je mezi duchy natolik ceněna, že spousta z nich dokáže zajít velmi daleko, aby si tento post zajistili. Byl například zaznamenán případ, kdy jeden z duchů svého soka vylákal do baziliščího doupěte ve snaze zabránit mu v nástupu do funkce.

A jako poslední tady máme post chytače. Chytači přirozeně chytají, ale ne zlatonku. Vlastně mají něco ještě lepšího. Pokud jste znalí famfrpálové historie, jistě víte, že předchůdcem zlatonky byla zlatonoska, malý zlatý ptáček, kterého suroví hráči přivedli téměř na okraj vyhubení. Některé zlatonosky zemřely za velice tragických okolností, například těsně po vylíhnutí hnízda ptáčat, o něž se neměl kdo starat, a tak tak svou smrt nedokázaly přijmout. Proto se vrátily zpět jako duchové…. kteří jsou opět používáni při famfrpálu. Život (nebo smrt?) má někdy poměrně zvrácený smysl pro humor.

Tak, a to je vše, přátelé. No nezdá se vám, že náš famfrpál je v porovnání s tím jejich docela nuda? Mně tedy rozhodně ano. Kdybyste chtěli poskytnout nějaké tipy na bezbolestnou sebevraždu, klidně mě kontaktujte, vždy ráda pomůžu.

Pro HK Síofra Cathasaigh

1 komentář:

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!