pondělí 26. června 2017

Andra versus Chrobák

Andra Tigers je zmijozelská střelkyně se zářnou budoucností, famfrpálu však nevěnuje veškerý svůj volný čas. Jaký má názor na sklepení a kolik času strávila hašteřením s chrobákem?

Ahojky Andro, jak se ti daří? Už nějakou chvíli jsi ve třeťáku, což znamená, že můžeš do soubojové síně a sklepení. Už jsi to tam prozkoumala? Jak se ti dařilo najít tu správnou cestu až k první síni?
Ahoj, Hann. Daří se mi skvěle  Sklepení i síň jsem už prozkoumala. Cesty do sklepení byly ze začátku zmatené, trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se k nějaké krásné příšeře dostala. Po nějaké době jsem si však cestu zapamatovala a ve sklepení byla každou chvíli.

Jelikož jsme obě třeťačky, tak si velmi dobře dokážu představit, jak ta cesta mohla místy vypadat zapeklitá, ale tak už určitě taky chodíš prakticky poslepu, ne? Pamatuješ si své první pocity, když si prvně otevřela dveře a tam na tebe čekal chrobák? Co se ti vybavilo jako první?
Ano, myslím, že teď bych už trefila i bez očí. I když někdy ty hrboly po cestě stojí za to. Když jsem poprvé uviděla chrobáka, byla jsem plná odhodlání a na příšeru řvala: "Tak pojď, já tě zničím!" Chrobák odpovídal svým vlastním jazykem, který je radno nepřekládat.

Ano, vzpomínám si, furt něco mrmlal a byl tak odporný a velký. Když jsem si ním bojovala už poněkolikáté, přišlo mi, že tady prostě moje cesta končí. Taky jsi měla ten pocit?
Taky jsem jej měla. Bohužel to nebyl jen pocit.

Vážně? A nebylo to třeba jen počtem kouzel? Neměla si jich jen málo okoukaných?
No, šel den za dnem a já stále s chrobákem vesele bojovala. Už jsem tak silácké kecy neměla a každým dnem se moje odhodlání vytrácelo. Dny se změnily v týdny a ty v měsíce. A já stále chrobáka neporazila. Nakonec však chrobák jednoho dne asi ztratil kondici, měl špatný den nebo sežral málo mrtvol, tak jsem ho konečně porazila. Na 138. pokus, ale porazila.

Ale tak co si budeme povídat, není to o tom, kolikrát to zkoušíme, ale o tom, že to přeci nevzdáme a jednou dovedeme svou práci do konce, a to se ti přece povedlo. Jaký jsi z toho měla pocit?
Neskutečná euforie, že jsem toho.. ehm... tu příšeru konečně zničila!

Ale tak zas můžeš říct, že jsi se na něm opravdu naučila trpělivosti a že se nevzdáváš, protože co sleduji, tak další příšery už si na tebe raději dávají pozor, ne?
Ano, další příšery už šly lépe. Chrobák v momentu své smrti asi žvanil o mé nadpozemské síle.

A nebojíš se, že si tam na tebe někdy zase počíhá?
Občas mám pocit, že slyším jeho slintání. Doufám však, že už je nadobro mrtvý a jeho tělo sežraly vrány.

A možná nejen vrány, ale také jezevci. Ještě slovem na závěr, jak se ti vůbec líbí být ve třeťáku? Otevřelo ti to spoustu nových dveří, jak to stíháš spolu s hraním famfrpálu za kolejní tým jakožto nejlepší střelkyně týmu?
Je skvělé být ve třeťáku, soubojový klub i sklepení jsou skvělé (i když to chce občas hodně nervů). Famfrpál je pro mě sice důležitější než sklepení, ale když se člověku chce, tak se dá skloubit všechno. Na trénincích si tedy trefím pár obručí, Tyčí, hlav, no a pak směle pokračuji do sklepení.

Tak je super, že to bereš jako odreagování od místy náročného studia v Bradavicích. Andruško, moc ti děkuji za tvůj čas, který sis na tento rozhovor udělala, a přeju hodně štěstí jak ve sklepení a soubojáku, ale hlavně taky na famfrpálišti.
Moc děkuju za rozhovor a já si běžím změnit čarostav z Nesnáším chrobáka na Nesnáším tlející zombie.

Pro HK Hannabell Cavanaugh

Žádné komentáře:

Okomentovat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!