sobota 16. září 2017

Na shledanou, určitě ne sbohem

Drahý Hadí králi,

je to už nějaký ten pátek, co jsem dostala na starost péči o Tebe. Nejdřív jsem byla překvapená, pak jsem z toho měla trochu strach – přece jenom jsi vypadal trochu nebezpečně a nikdy jsem na hradě nestudovala žádné ošetřování hadů (ačkoliv Péči o kouzelné tvory jsem absolvovala, takže nějaké základní znalosti jsem měla), nakonec jsem to ale překonala a vzala to prostě jako další výzvu. Nevím sice, jak to vidíš Ty, ale mně přijde, že jsem nakonec nebyla tak špatná, jako jsem se bála.

Prožili jsme spolu pár let, někdy se články jenom hrnuly a zejména v dobách speciálů jsem s Tebou trávila mnohem víc času než obvykle, jindy jsem si na Tebe musela čas krást z velmi omezených zásob (a taky to tak vypadalo). Někdy jsi byl doslova ve středu pozornosti a lámal statistiky, jindy jsi nějakou dobu nechtěl vidět ani mě, další článek tě ale potěšil prakticky vždycky. Snažila jsem se, abys měl pokud možno vyrovnanou stravu, deset rozhovorů za sebou sice ještě nikoho vyloženě neotrávilo, ale vhodné by to také nebylo, a aby ses prostě měl dobře.

Poslední dobou jsem Tě ovšem zanedbávala čím dál víc, za což si sypu popel na hlavu, zároveň však neočekávám, že bych na tom výhledově s časem byla lépe; mudlové jsou podlá stvoření, která si mě nárokují čím dál víc, a proto se ukázalo jako nejlepší řešení předat péči o Tebe do dalších rukou. Nerada bych Tě opustila definitivně, třeba o mě ještě uslyšíš, hlavní slovo ovšem bude mít někdo jiný. Tímto bych tedy ráda popřála štěstí Tobě, tak i tomu, kdo přijde po mně.

Nechť se Ti v budoucnu daří!

Naposledy jako šéfredaktorka
Lajka

1 komentář:

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!