středa 4. dubna 2018

Zelenošedý příběh

Tuhle mě ráno vzbudil takový divný klapavý zvuk. Možná spíš ťukavý zvuk. Nebo ještě lépe škrábavý zvuk. Ale je to vlastně jedno! Šramot jeden protivnej! Tak pěkně se mi spalo. Přemýšlela jsem, co to může být. Nepřestávalo to. Otočila jsem se druhý bok, rozhodnutá, že v půl jedenácté ráno si noc nenechám ničím přetrhnout, protože bych musela přetrhnout i původce zvuku. Zvuk se však ozýval i na druhém boku, na který jsem se přetočila. Tak nečekala jsem, že samotné mé přetočení bude mít zamýšlený efekt, ale myslela jsem, že zvuk bude dostatečně ponížen mým nezájmem a zahanbeně ustane. Vytrvale však pokračoval. Vydržela jsem ho ignorovat ještě asi 2 hodiny, pak jsem vstala, protože se mi stejně chtělo... vstát! Usoudila jsem, že když někdo vydává naléhavé zvuky téměř 3 hodiny, že by to třeba i naléhavé mohlo být. 


Napadlo mě, že už na mě třeba klepe stáří, ale při pohledu do zrcadla jsem se ujistila, že to je zcela vyloučeno. To už dávno přišlo. Ještě do Bradavic. Nebo že bych ho tenkrát při svém odchodu v Bradavicích zapomněla? Tak jako zapomínám už kdeco. To je fakt. Ale že by stáří za mnou dorazilo s takovým zpožděním? Třeba mě jenom nemohlo najít... Ale myslím, že ne. Kdyby stáří mělo ve zvyku klepat, tak většina lidí by dělala, že není doma a stáří by mělo po kšeftech. 

Ještě jsem se mrkla do skříně, jestli ten zvuk nedělá ten zahořklý, protivný, zákeřný, škodolibý, záškodnický, na-zabití domácí skřítek, který – když se nedívám – mi věčně leze do skříně a přešívá mi oblečení tak, abych se do něj v další sezóně nevešla. Nebyl tam. Jednou ho ale načapu a pak.... pak ho věnuju sousedce! 

Poté, co jsem vyloučila všechny možné původy zvuku, které mě napadly, přehodila jsem si přes negližé svůj župánek a se spravedlivým rozhořčením jsem šla zjišťovat, kdo že si to dnes podepsal rozsudek smrti! Zvuk zněl opravdu naléhavě, jako kdyby někdo zoufale potřeboval mou pomoc. Když jsem se v klidu nasnídala a přečetla Denní věštec, prošla jsem celý dům. Nikde nic. Zvažovala jsem dokonce, jestli to není nějaký nový zvláštní efekt v mém uchu, ale nakonec jsem to uviděla!!!

Sova!!! Za oknem seděla sova a klepala zobákem na sklo! Je opravdu zvláštní, že někdo může být SOVA, a přitom i KRÁVA! Dělat takový randál!!! Pak mi to ale došlo! Ona mi nese dopis!!! Mně!!! Mně už přece nikdo nepíše! Určitě se spletla. Otevřela jsem okno a přišel další šok. Sova byla celá zelená! Takové žertíky nemám ráda a příšerně jsem sově vynadala. 

„Ehm, madam,“ ozvalo se za mnou nesmělé špitnutí mé domácí skřítky. „Ta sova je sněhově bílá, ale vy máte zelený zákal.“

„A taky šedý,“ dodala skřítka už s větší odvahou. 

Nojo, nojo, šedý a zelený zákal. Už si vzpomínám. Alespoň že ty barvy sedí. Takový Grey-Slytherin efekt. Vždycky mi to připomene, jak se jmenuju. Nicméně šedozeleně zakalené diamanty na krku by byly pro tento účel určitě vhodnější. 

Sovin dopis byl opravdu adresován mně. 

Z Bradavic??? Někdo si na mne vzpomněl??? Srdéčko mi zaplesalo! Určitě mi píší, že beze mne nemohou žít! Že beze mne škola spadne! Že beze mne jsou studenti nevzdělatelní...! 

S hrůzou mi ale padl zrak na datum odeslání!!! Kdes ses toulala, ty... SOVO?! To jsi snad šla pěšky! Jestli nemohli beze mne žít, tak už všichni umřeli a jestli beze mne škola spadne, tak už ruiny zarůstají mechem! Jenom o studenty strach nemám. Tady je vše v pořádku. Nevzdělatelní byli už za dob mého působení na škole a pochybuji, že existuje kouzlo, které by tento jev zvrátilo. 

Co mi mohou z Bradavic chtít? Stýská se jim, co? Nojo, co jiného...

Začala jsem tedy číst...

„Vážená paní profesorko!“ To budu asi já, protože proč jinak by mi ve skříni visel ten fialový hábit? 

„Vážená paní profesorko, ve tmě nedávných událostí, kdy jste ještě jako studentka Zmijozelu byla jmenována do funkce prefektky koleje, byla našimi vyšetřujícími bystrozory zjištěna příčinná souvislost mezi tímto Vaším jmenováním a následným pádem školy. Byť Vaše trvání ve funkci prefektky zmijozelské koleje trvalo pouhých 60 minut, což je nejkratší doba setrvání studenta v této funkci v historii školství, pád školy naproti tomu trval řadu týdnů a nebylo vůbec zřejmé, zdali škola bude opětovně uvedena do provozu. Tato nejistota měla velmi negativní vliv na kouzelnickou veřejnost, neboť škola v Bradavicích byla do Vašeho jmenování věhlasná a jedinečná kouzelnická škola. Nyní, po jejím znovuotevření na nových pozemcích hogwarts.czechzone.net působíte jako profesorka této školy, což považujeme za obecné ohrožení kouzelnického světa jako takového. Ministerstvo kouzel proto rozhodlo následovně: 
  •  za zaviněný pád školy jste povinna zaplatit způsobenou škodu ve výši 250 galeonů, a to nejpozději do konce tohoto roku, tj. do 31. 12. 2004,
  • v případě nezaplacení dlužné částky v plné výši do uvedeného data Vám bude počítáno penále ve výši 20 % za každý započatý měsíc,
  • na cestu k Vám již byli vysláni exekutorští trollové,
  • za ohrožení kouzelnického světa a jako prevence před Vaším možným působením na studentskou mládež budete uvězněna do Azkabanu,
  • na cestu k Vám již byli vysláni mozkomorové.
Proti tomuto rozhodnutí nelze podat stížnost, ani se nelze...“ 

...

...

...

Skřííítcí!!! Balit!!! Odjíždíme!!! 

5 komentářů:

  1. +s úculem pročítá článek+ Zmijozel měl vždycky Osobnosti! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Až madam Grey-Slytherin chytěj, jsem pro aby jí Zmijozel poslal do Azkabanu pohlednici :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem pro, aby se tam neposílal dopis, ale vybraní studenti! Přeci jen, osobní setkání je povzbudivější jak dopis! A kdo ví, jak by mozkomoři naložili s nebohou sovou...

      Vymazat
  3. Chudák madam, nejen že ji čeká Azkaban, ale ten mastný účet!!! :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  4. z té dlužné sumičky se mi protáčí panenky... to snad je lepší ten Azkaban :D

    OdpovědětVymazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!