čtvrtek 4. července 2019

Co by nikdy neřekla... Marguerita Laux


Inspirován dávnou soutěží madam Lilien Emity Meissed vám Hadí král přináší již pátý z řady článků s tématem „Co by nikdy neřekl…“!

Dnes se zaměříme na naší velmi živou dušici Margueritu Laux. Den Márčiný smrti si snad všichni pamatují jako kdyby to bylo včera, co vypila záhadný lektvar ve zmijozelské kolejní místnosti, po kterém jí opadaly vlasy a navěky věků zšedla. 



Klidně si mnou procházejte, jak se Vám zlíbí.

Vůbec mi nevadí, že nemohu jíst ty dobroty, co neustále schováváte před svoji kapitánkou.

Dneska na tréninku chci být terč na potlouky.

Vůbec se na Zpýťu a jeho harampádí nezlobím.

Příští sezónu budu fandit ve famfrpálu Mrzimoru.

Opravdu mě mrzí, že se Malteen smazal.

Ta šedivá mi stejně sluší víc než zelená.

Jen přes mou mrtvolu!

Koupím leštidlo na pleš! Levně!

Kadeřnictví je moje oblíbená část Příčné ulice.

Jelikož jsem nehmotná, nepotřebuji peníze. Pošlu je všechny koleji!

Je škoda, že už nemůžu studovat. Úkoly mě vždycky bavily.

Za svou smrt si mohu sama, nemám se cizím lidem hrabat ve věcech!

Měla jsem se taky udusit řízkem, jako Ankaret. To je stylová smrt!

Moje oblíbená barva je šedá.

Vlasy člověku stejně překáží! Od chvíle co jsem umřela, umím perfektně sladit barvy svého outfitu.

Zlatonka je za 150 bodů.

Než být ve Zmijozelu, to raději umřu.

Podej mi hřeben.

Andra mě nikdy neporazí.

Ráda rozdávám svůj majetek.

Jsem živá.

Klidně mávej skrz mě.

Chtěla bych strašně moc studovat.

Naprosto vždycky vím, kdy je termínová neděle.

Nebelvír je kolej snů.

Nechci mít vyšší důchod.

Vím, kdo je ve vedení v ostatních kolejích.

Dneska nemám čas, jsem objednaná ke kadeřníkovi.

Za mou smrt není zodpovědný Zpytlehněv, byla to moje chyba.

Vůbec mi nevadí, jak lidi hřejí, když mnou prochází.

Nikdy mě nenapadlo proplout do kolejního trezoru a rozházet pokladníkovi napočítané sloupce mincí.

Vůbec nikdy jsem tajně neodposlouchávala schůzi ve sborovně.

Rozhodla jsem se, že s pleší je čas skoncovat.

Nebaví mě strašit mrzimorské prváčky.

Ten papír s článkem ke korektuře jsem šéfredaktorce ze stolu neodfoukla.

Ještě jsem nepropíchla duši pneumatiky. Ani když jsem jela na sraz.

Nechcete někdo půjčit hřeben?

Mám ráda, když někdo prostrčí ruku mým žaludkem!

Mám ráda oblečení pestrých barev.

Kadeřníka navštěvuji každý měsíc.

Nikdy vás po nocích nebudu strašit.

Ráda uklidím Zpyťovo nepořádek, miluji pach jeho fuseklí.

Já bych v životě nikdy nevypila cizí lektvar válející se na zemi!

Asi si obarvím vlasy.

Mám doma sbírku hřebenů.

Dnes se cítím živá!

Máte to tričko i v modré?

Nesnáším, když mi lidi říkají Márč.

Pro Hadího krále
redakce

5 komentářů:

  1. Měla jsem se taky udusit řízkem, jako Ankaret. To je stylová smrt!

    A já si naivně myslela že řízkem se udusil Matýsek :D

    OdpovědětVymazat
  2. to je tolik bodů, až to vypadá, že si nemáme o čem povídat!:D

    OdpovědětVymazat
  3. Boží, skvělý, úžasný! Hlavně se mi líbí bod: "Andra mě nikdy neporazí." :D :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tenhle asi taky odfoukla, korektura tu chybí

    OdpovědětVymazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!