čtvrtek 10. prosince 2020

Žabí speciál: Žába o žábách

Vítáme vás u prvního dílu Žabího speciálu, který v následujících týdnech bude vycházet v Hadím králi. Máme pro vás všechny žabí informace, některé jsme pečlivě vypátraly v archivech, jiné jsou čerstvé, z první ruky. Věříme, že si každý milovník či ochránce žabek přijde na své!


Barbaru Arianne Lecter, známou též jako slečnu Žábu, jistě není třeba dlouze představovat. Na hradě je již dlouho, posbírala všechna ocenění, která mohla, a její legendární zákroky proti žabožroutům zažil také téměř každý. Kdo stále tápe, nechť se podívá do zmijozelské kroniky nebo si vzpomene na hodiny svého oblíbeného předmětu, mezi něž zajisté patří Flákání pro pokročilé nebo Lektvary


Hadí král: Na hradě jste již pěknou řádku let, provázejí Vás žáby po celou dobu, případně kdy jste si všimla, že jsou vám žáby blízké? Bylo Vám méně než jedenáct?

Barbara Arianne Lecter: Tak nějak, to jsem ještě byla malý pulec a obávám se, že prvopočátky žabení jsou už tak dávno, že tam má paměť nesahá.

Hadí král: Popsala byste nám svůj vztah k žabkám obecně? Proč je máte tak ráda, co je na nich tak úžasného, jsou to tvorové pro každého?

Barbara Arianne Lecter: Víte, žáby jsou poměrně složité téma, i když se to nemusí zdát. Proč mám ráda žáby? Ono to souvisí s těmi jejich počátky v mém životě. Všichni v té době měli rádi jednorožce, medvídky, pejsky, kočičky... A zvlášť takové ty slečinky se bály žab. To byl na táboře vždycky jekot, když to nějaké fifleně skákalo přes cestu. – zasměje se –

Tak jsem se rozhodla, že když oni jednorožce a medvídky, tak já žáby. Postupem času jsem pak přišla na to, že jsou to naprosto úžasná stvoření.

A jestli jsou pro každého? Když si k nim najdete cestu, tak určitě. A ne, pro rýpaly – ne každá láska prochází žaludkem a ne každá cesta přes trávicí trakt je ta správná cesta!

Hadí král: Se závěrem Vaší odpovědi souvisí i naše další otázka. Jaký máte názor na čokoládové žabky?

Barbara Arianne Lecter: Pokud už je někdo tak nutně potřebuje konzumovat, nemusel by u toho dělat naschvály a provokovat. Vzhledem ke kouzlům, která jsou na žabky aplikována, se žabky chovají a cítí jako normální žáby. Jaké by to bylo, kdyby někdo jedl živé žáby? Asi by to nebylo příjemné ani jemu a ani té žábě. Hafoně a šneky taky nikdo neokusuje.

Hadí král: Takže Vás k sepsání Žabologie, která se těší veliké oblibě u studentstva, inspirovala právě nevědomost ostatních a drzé požírání čokožabek?

Barbara Arianne Lecter: K sepsání předmětu mě inspiroval spíš fakt, že lidi nemají opravdové žáby z různých důvodů rádi, nebo jsou jim „jedno“, protože je neznají. Žabologie popisuje žáby z mnoha různých úhlů a věřím, že každý absolvent si tam najde nejednu zajímavost z žabího světa.

Hadí král: Myslíte si, že Vaše osvěta funguje a studenti si žabek více váží a méně je pojídají? Občas máme z Vašich neortodoxních metod pocit, že někteří je konzumují spíše natruc.

Barbara Arianne Lecter: Na někoho funguje, na někoho ne. Metody záchrany žabek jsou pak spíše důsledkem oné provokace, která je na škole od té doby, co jsem se ještě před zařazením do koleje zmínila o tom, že se ani čokoládové žáby jíst nemusí. Ono je pak těžké něco nechat být, když víte, že někteří prostě budou provokovat, prudit a budou se vám za zády vysmívat, když náhodou nezareagujete.

Hadí král: Utkvěla Vám v paměti nějaká vzpomínka, kdy jste se při záchraně žabky nejvíc zapotila?

Barbara Arianne Lecter: To rozhodně. Pamatuji si, jak ze stropu Velké síně začaly padat žáby. A to bylo! Pobíhala jsem sem a tam, chytala je do záhybů hábitu a snažila jsem se, aby se žádná z těch chuděrek nerozplácla.

Hadí král: Pokud byste byla tak ochotná, prozradíte exkluzivně pro Hadího krále, kam do bezpečí nosíte žabky, které zachráníte ve Velké síni? V kabinetu sice máte žabí sekci, ale ani tam to očividně není.

Barbara Arianne Lecter: Vzhledem k velkému spektru čtenářů, které HK má, si tuto informaci nechám pro sebe. Přeci jen nechci riskovat nájezd žabožroutů, kteří hned po vydání článku půjdou pro půlnoční svačinku. – oklepe se –

Hadí král: Prozradila byste tedy aspoň směr? Je to v lese? Ve sklepení? U jezera?

Barbara Arianne Lecter:  neurčitě mávne rukou – Někde tady.

Hadí král: Hmm, dobrá tedy. Teď trochu méně vážně. Moc dobře si pamatujeme, jak se Vám líbil rozstřel u článku o nás, háďatech, takže teď máme několik podobných otázek my.

Káva, nebo čaj? Ráno čaj, přes den káva, večer čaj.

Hadi, nebo žáby? Oboje, naštěstí už se spolu za ty roky naučili vycházet.

Jaro, nebo podzim? Podzim!

Flákání pro pokročilé, nebo Žabologie? Žabologie.

Mudlškola, nebo Hog? Mám ráda oboje, když zrovna není nějaká mimořádná mudludálost.

Kočka, nebo hafoň? Kočka. A Pan pes!

Hrst žabince, nebo runová květina? Hrst žabince. Kdo má pořád hlídat ty runy!

Opravování úkolů, nebo kouzlení v Akademickém klubu? Oprava úkolů. Tak mi dochází méně často energie.

Tahání věcí z jezera, nebo výprava do lesa? Výprava do lesa.

Nákupy v NiTi, nebo počítání galeonů u Gringottů? Kdyby bylo co počítat a za co nakupovat, tak by se asi vybíralo snáz. Spíš ty nákupy ale, proto asi není co počítat!

Hadí král: Konec rozstřelu a poslední otázka! Jelikož jste spolupořadatelka Adventního kalendáře v Hadím králi a nemáte možnost soutěžit, na závěr by nás zajímalo, co byste si Vy přála KVÁnocům?

Barbara Arianne Lecter: KVÁnocům bych si přála, aby se daly věci do pořádku u mudlů a aby pro mě i ostatní obyvatele hradu Hog neztratil ještě chvíli své kouzlo.


Děkujeme slečně Žábě za sdílnost. V příštím článku Žabího speciálu se můžete těšit na velké odhalení, kam mizí žáby z celého hradu!


Pro Hadího krále 
 Christina Meadows & Maraike Auri Nordahl

1 komentář:

  1. Teda dámy!!! Skvělý rozhovor!!! Váš časopis je opravdu a upřímně suprovní! Děkujeme, že smíme číst a zpříjemnit si den! P.

    OdpovědětSmazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!