Jak se z háďat staly hadice

Který úkol z přísahy byl nejtěžší a který naopak nejlehčí? Jak se našim novým háďatům daří v koleji a nechtějí už od nás odejít? Jsou jejich hadonoši nápomocni, nebo naopak? První dojmy a mnohem víc se dozvíte uvnitř článku.










V rámci letošní Salazarovy přísahy jsem měla tu čest poznat naše nová háďata a také je trošku potrápit svými úkoly. S napětím jsem sledovala jejich cestu a těšila se, až budou v cíli a já je budu moci vyzpovídat.

Číslo úspěšných právoplatných členů se zastavilo na osmičce. Všechny slečny jsou velmi milé a povídání si s nimi bylo moc příjemné. Salazarova přísaha má ve Zmijozelu už letitou tradici a každý rok prověřuje šikovnost našich budoucích spolužáků, více je seznamuje s hradem a háďata si tak odnášejí důležité informace, co se jim budou hodit i do dalších let.

1) Jak se ti plnila Salazarova přísaha?

Amandia: Salazarova prísaha sa mi plnila skvele, preci len som bola prva aj s jednou slečnou, a to sa oplati. – zmraští sa – Keď som potrebovala poradiť, koľaj mi vyšla v ústrety ako len mohla, a toho si vážim.

Morrigan: Celkem snadno. Úkoly byly zajímavé, rozmanité a s trochou snahy je šlo všechny splnit poměrně rychle.

Saiph: No to bylo něco... Elaine se rozhodla, že by mi měla zadat těžší úlohy než jiným... vyloženě jsem se trápila, když jsem pátrala po rouškách! – kroutí hlavou – Ve Francii nic takového nepotřebujeme, Britové jsou zvláštní, že je prodávají i v kouzelnických nástrojích...

Noah: Plnila se mi poměrně dobře! Líbilo se mi, že jsem se mohla seznámit s dalšími hady z naší koleje, a i když mi některé úkoly zabraly hodně času, užívala jsem si jejich plnění. – hrdě se usměje –

Nemo: Salazarova přísaha byla vskutku zajímavá. Je to výborný způsob, jak donutit líné nováčky, kteří si myslí, že po rozřazovací slavnosti ví všechno, porozhlédnout se po hradě a dozvědět se víc o vlastní koleji, fungování famfrpálu nebo hradních pozemcích.

Edith: Plnění Salazarovy přísahy bylo zajímavé. Napřed jsem se stresovala s tím, kde mám všechny informace hledat, ale po splnění všech úkolů si říkám, že je to vlastně dobrý způsob, jak najít různá zákoutí hradu a jeho okolí a zároveň i zjistit, jak to tu chodí. Nakonec jsem ráda, že jsem úkoly mohla absolvovat. – usměje se –

Nina: Bylo to poměrně snadné. V mnoha případech tedy démonek nepostačil, takže byl člověk nucen zvednout šunky a doplazit se k počítači, ale co by pro sebe člověk neudělal, že.

Jinx: O Salazarově přísaze jsem se dozvěděla až poměrně pozdě, takže jsem byla trochu vystresovaná, jestli ji vůbec stihnu dokončit, ale zvládla jsem to časově skvěle. Dokonce jsem si na některé úkoly, které byly splnitelné třeba během půlhodinky, dávala více času. Takže se mi plnila docela dobře. – usměje se –

2) Který úkol pro tebe byl nejsložitější a naopak?
Amandia: – zamysli sa – No, aby som povedala pravdu, tak najťažšie bolo pre mňa hľadaní zelenofialovych proseforu, nebola som si vždy úplne istá, u sl. Barb som zabudla na Zapovezeny les, heh. A naopak ani neviem, aby som to určila tak iste, zvyšok tak tazky nebol, vsetko sa dalo najst. Len sa musí chcieť.

Morrigan: Nejsložitější pro mě byl úkol Leily se zjišťováním věcí o famfrpálu. Nejlehčí pro mě byl Jarqqův úkol. A nejvíce mě bavil ten tvůj s žertovnými předměty (ať žije chaos ve VS).

Saiph: Nejjednodušší bylo házení vajíček. Nejvíce mě bolel ten srpec, který jsem musela poslat na konto, a také ta báseň pro Leilu. Ale hlavně ten srpec! Já jsem chudá. Nemůžu pořád rozhazovat!

Noah: Nejsložitější pro mě asi bylo zjištění, k čemu je šťáva z plodu ďáblova osidla a lektvar rozvahy. – nervózně si prohrábne vlasy – Nakonec jsem musela poprosit o pomoc, protože mě napadalo jenom sklepení. – zasměje se – A nejlepší byla samozřejmě vajíčková bitva, i když mě stála těžce vydřený srpec!

Nemo: Nejsložitější byl pro mě úkol od Loralei, musela jsem prolézt různé statistiky a archivy na hradě. Celkem jsem se u toho zaprášila. Naopak ten nejlehčí úkol byl od Astorky. Vyvádění lumpáren na hradě je přece zábava.

Edith: Asi nejsložitějším úkolem pro mě byl ten poslední, kde jsem musela u některých profesorů pátrat po jejich neprofesorských postech, které nebyly uvedeny na jejich profilech.

Nejjednodušším, ale zároveň nejzábavnějším úkolem byl ten od tebe, Astorko. Zjistit, na co se používají vajíčka a ještě je vidět v akci, mě pobavilo na celej den. – směje se –

Nina: Jako největší oříšek mohl snadno dopadnout úkol s vypisováním všech kolejních ředitelů, kdyby nebylo mé drahé hadonošky, která mě ochotně nasměrovala správným směrem. A pak znovu, protože jsem její instrukce napoprvé nepochopila. Nicméně, když člověk umí kličkovat, vždycky se k odpovědi nějak dostane.

Jinx: Je to trochu zvláštní, ale nejsložitější a nejlehčí úkol pro mě byl ten, kdy musíte poslat peníze do zmijozelského trezoru, dostanete za to vajíčko a musíte ho hodit. Sám o sobě byl ten úkol náramně jednoduchý, ale ouha, při házení se mi vajíčko málem rozmačkalo v kapse, protože se tam zaseklo... (Čti: nedokázala jsem správně napsat příkaz... Povedlo se to až po pěti pokusech a myslím, že člověk, po kterém jsem ho házela, opravdu nic nečekal.)

3) Komunikovalo se ti dobře se všemi členy organizačního týmu?
Amandia: So všetkými sa mi komunikovať dobre, tam žiadny problem nebol.

Morrigan: Ano. Všichni odpověděli rychle a byli velmi nápomocní.

Saiph: No jistě. Což by ale nemělo být překvapivé. – zamrká –

Noah: Naprosto! Především jsem si užívala psaní těch prvních zpráv, kdy jsem si vyloženě hrála se slovy. – zazubí se – A všichni pak byli hlavně velmi příjemní, což bylo krásné.

Nemo: Organizační tým je velice pěkně sehraná pětka. A komunikace byla bez problémů.

Edith: Se všemi členy organizačního týmu se mi komunikovalo velice dobře a i když jsem z nich měla zpočátku strach, všichni se ke mně chovali přátelsky a já byla mile překvapena.

Nina: Ano, většinou stačilo napsat (zpočátku uctívačný, ke konci pak už postačil přidrzlý) dopis, splnit instrukce a tadá.

Jinx: Všichni členové organizačního týmu byli naprosto úžasní a komunikace s nimi byla supr.

4) Co tvůj hadonoš, jsi s ním spokojená?
Amandia: Má drahá Hadonoška Soo je najlepšia hadonoška na svete! Vyjde mi ústrety, je krásne drzá po svojom hadonosovi, a nič zleho by som na ňu nenašla! – kouka všade okolo, aby počula len samú chválu, a Soo ju nezavrela do pivnici - Ale uprimne znáte to, starsi sú vzdy tvrdohlaví...

Morrigan: Ano, jsem spokojená. Aril je na mě hodná, ani mnou ještě nezkusila nakrmit Ferdinanda.

Saiph: Ne! Zpytlehněv si mě neváží, ještě pořád jsem nedostala první hadonošský dopis, neposílá mi peníze, nerozmazluje mě, nedostávám od něj dary a ještě frflá, když se někde objevím a něco po něm potřebuju. – frflá taky –

Noah: No, kromě toho, že po mně chce furt nějaký dárky. – zasměje se – Né, Jonas je super. Chodíme spolu ke Košťatům a když potřebuju s něčím pomoci, tak je vždycky k dispozici!

Nemo: Moje Hadonoška? Jedním slovem perfektní. Kirouš je opravdu úžasné stvoření a ještě úžasnější hadonoš. Vždy, když potřebuji daru, pomůže, a často přidá i užitečný tip. Také jsem jediným prapraháďátkem Zpytlehněva, takže na svůj rodokmen můžu být náležitě pyšná.

Edith: Moje hadonoška mi vždy pomohla hned, jak jsem na ni obrátila s dotazy, a zároveň mě informovala o dění v koleji. Myslím, že bych bez ní byla celkem ztracená. Moc jí vděčím za její pomoc a trpělivost. – usměje se –

Nina: Můj hadonoš má styl, takhle bych to řekla. A ty dvě stržené hvězdy v patrole za Zefyr jsou nefér!

Jinx: Nemůžu si stěžovat, kdykoliv jsem potřebovala pomoc, tak se mi dostala. – usměje se – Stará se o mě skvěle.

5) A jaký je tvůj prvotní dojem ze zmijozelské koleje?
Amandia: Cítim sa tu ako doma. Spolužiaci ma podporuju a nenudim sa s nimi. Viem, ze nie vzdy si sadnem so všetkými, ale to sa stava. Hlavne ako koľaj drží pri sebe, a to sa mi páči najviac.

Morrigan: Líbí se mi tu. Sedne mi jejich jedovatý humor i cynický přístup k životu, takže se tu cítím jako doma. – usměje se –

Saiph: Já se ve Zmijozelu cítím doma. – usměje se –

Noah: Nemohl by snad být lepší! Zapomínám tedy koukat do pokecu, takže si přijdu, že o dost přicházím, ale jinak maximální spokojenost! – zazubí se – Vivat!

Nemo: Ve Zmijozelu vládne zvláštní hašteřivá a zároveň velice pohodová nálada. V jednu chvilku se tu vede debata o vaření lektvarů a vylepšování stávající nabídky účesů a najednou vám kolem uší sviští sněhové koule, bomby hnojůvky nebo slepičí vejce. V kolejce z toho bývá opravdu brajgl. Všichni jsou ale schopni semknout se a táhnout za jeden provaz. (Nepočítá se uklízení kolejky. – směje se –)

Edith: Já jsem ze zmijozelské koleje nadšená. Na všech studentech, co jsem zde potkala, jde vidět, že je to tu baví a jsou v pohodě. Já si pomalu zvykám a začínám se tu cítit jako doma.

Nina: Jsou tam samí syčáci, takže dobře zapadám. Zmijozel mi dovoluje být individualita, což mi náramně vyhovuje.

Jinx: Můj prvotní dojem je, že jsem ve svém živlu. Líbí se mi snad všechno, překvapila mě Salazarova přísaha. Myslím si, že v této koleji je mnoho fajn lidí (včetně mě samozřejmě – směje se –) a rozhodně hromada věcí, co mohu poznávat a časem využít.

Moc přeji našim nováčkům, ať se jim u nás nadále líbí!

Vivat Slytherin!

Pro Hadího krále

Astoria von Pens