ŠFM Zima 2019 očima i ušima exkapitánky

Příchod famfrpálové sezóny přišel společně se začátkem podzimu. Déšť, bláto, zima, tma… lepší podmínky pro sport snad neexistují. Se začátkem famfrpálové sezóny přišlo několik novinek. Všichni pokladníci začali okamžitě protestovat, když se dozvěděli, že se znovu zavedlo proplácení kolejních tréninků. Famfrpálové týmy rovněž dostaly možnost vybírat si, v který den i čas budou probíhat jednotlivé zápasy. Chaos začal téměř okamžitě, když se o tomto luxusu dozvěděli zmijozelští hráči. 

Od šílených návrhů „budeme hrát od pěti ráno!“ přes návrh „já se chci vyspat, začneme v poledne”, až k návrhu „budeme hrát ve středu v jedenáct večer”. Další překvapení přišlo ve chvíli, kdy probíhal první kolejní trénink. Zatímco Nebelvír si vesele trénoval a nedbal na to, co se mimo famfrpálové hřiště děje, letci z ostatních kolejí se zoufalým výrazem stáli nastoupení před hřištěm a snažili se vydobýt si vstup na individuální trénink. Bez úspěchu. Cedule “hřiště během kolejního tréninku pro ostatní koleje nepřístupné” byla v říjnu počmárána, v listopadu už tam pro jistotu nebyla vůbec. Chytači zajásali, když padl v platnost návrh, že budou nastupovat až půl hodiny po začátku zápasu. Jejich nadšení však upadlo, když se dozvěděli, že kapitán jim nedovolí si přispat a že na hřišti budou připraveni ve stejný čas jako ostatní.

První zmijozelský trénink se uskutečnil 2. října. Hráči naleštili dlouho nepoužívaná košťata, nevyprané dresy si na sebe jako obvykle nikdo neoblékl a zmijozelští tak raději trénovali nazí. O chrániče proběhla bitka (já chci ty hezký, ty si vem ty hnusný hnědý!) a polorozbité přilby poslepované izolepou si samozřejmě všichni zapomněli nasadit.

Na kolejní trénink dorazilo i několik háďat. Já se jich dovolila zeptat na jejich první pocity z kolejního tréninku. Zde jsou odpovědi dvou nejaktivnějších famfrpálových háďat!

Abdia Pythonissam: Jaký byl můj první dojem? Upřímně si to moc už nepamatuji, asi to bude tím, kolik potlouků jsem dostala, že z toho mám lehkou amnézii... - zamyslí se -

Určitě jsem měla lehké obavy, jelikož jsem extra nevěděla do čeho jdu, ale těšila jsem se. Byla jsem zvědavá, jak to probíhá, ale překvapilo mne to mile. Čekala jsem, že trénink bude hrozně vážný, ale nakonec s Vámi byla sranda, bavila jsem se. Nejvíce mne asi bavil zákaz jídla, což ne, že by mi vadilo, ale byla sranda si občas dát fazolku a pozlobit Tě. - zazubí se na Andru a podá ji kousek lékořice -

Vyzkoušet si všechny posty bylo fajn, ale nejvíce mne bavil odrážeč. Zkoušet pálit do všeho kolem, to je moje, a hodlám v tom pokračovat. - zasměje se - Také doufám, že se brzy přidám na zápasy a budu moci mlátit hlavně červ... Ehm... - odkašle si - Budu moci reprezentovat náš tým!

Také děkuji Tobě, že jsi byla alespoň na rok má kapitánka, a také děkuji, že jsi si na mne vzpomněla jako na jedno z nejúspěšnějších famfrpálových háďat. - podá Andře balíček lékořice a zmizí -

Lena Darwin: Nejdřív jsem se opravdu hodně těšila. Poté jsem se od pár starších zelených dozvěděla, že se ze začátku místo létání budu spíš důkladně seznamovat se zemí a většinu času budu trávit na ošetřovně. Samozřejmě jsem trochu znejistěla, ale na trénink jsem stejně šla. Ani nevíš, jak se mi ulevilo, když se hlavním terčem stala Ontarka! Nic proti Ontar, ale lepší bít do někoho jiného než do mě. To je přece logické, ne? - usměje se -

Z tréninku jsem měla celkem smíšené pocity, protože se mi moc nedařilo... Ale na další jsem se stejně přihlásila. Později mě famfrpál začal bavit a teď bych si bez něho svůj studentský život nedokázala vůbec představit!

Abdi i Leně děkuji za reakce... Nechť se vám v další sezóně potlouky vyhýbají!

Průběhy prvních tréninků si pamatuji dobře a můj dojem z nich nebyl zrovna pozitivní. Můj tým i týmy ostatních kolejí mi dají jistě za pravdu, když zmíním, že podmínky, za jakých hřiště reagovalo (nebo spíš nereagovalo), byly příšerné. Camrál si dělal, co chtěl (takže nedělal nic), potlouky nelétaly a zlatonky byly zřejmě stále schované v šuplíku našich chytaček. Hráči někdy nehybně seděli na svých košťatech, ač se snažili o pravý opak. Večer, kdy lektvary rozvahy z nějakého kouzelného důvodu nechtěly být připnuty na famfrpálový opasek, se stále opakuje v mých nočních můrách... Všechno však má svůj konec a ten měly i nepříjemnosti, které famfrpál provázely. Hřiště se opět stalo místem, kde potlouky lítají všude a trefují všechny, camrály opět byly mířeny do zad našich brankářek a zlatonky vesele poletovaly kolem všech hráčů... krom chytačů, samozřejmě. A lektvary? Ty začaly zase ničit játra všech famfrpálistů. Všechno bylo tak, jak mělo být!

V listopadu mou osobu čekaly dva týdny na léčebném pobytu. Magdarlene di Facittra, kterou Zmijozel zná jako svou nejlepší chytačku a zástupkyni, ostatní koleje ji spíš nazývají „ta, která to chytá za tři minuty“, byla pověřena hlídáním Hadí letky. Magda mi velice ráda a ochotně povyprávěla o dvou týdnech, kdy měla ty smrady zelený na starost.

V poslední sezóně se Andra oficiálně zbláznila a byla na dva týdny zavřena U Svatého Munga. Na tom by nebylo nic zvláštního, ovšem za předpokladu, kdyby se odznak famfrpálového kapitána neobjevil na mé hrudi. Těžko říct, zda to osud myslel ironicky nebo vážně... Ale bylo to tak. Najednou jsem měla odpovědnost nejen za sebe, ale za celý zmijozelský famfrpálový tým! Odstřelovače, chytače a střelce jsem musela hlídat, aby nežrali, pro brankáře jsem naopak musela zajistit pravidelný přísun jídla. A že to teda nebyla žádná sranda.

Na trénink jsem se chystala s malou dušičkou, celý den jsem si v duchu připravovala a sestavovala soupisku. Ono být kapitánem totiž není jen, že „přijdu na trénink, všem tam vynadám, že málo trénuji na IT, něco natrénuji a jdu spát“. Kolem jednoho tréninku je až příliš mnoho administrace a úkonů, neviditelných pro obyčejné lidi. A za to má rozhodně Andra pochvalu, protože tohle dělat před každým tréninkem… No, není divu, že skončila U Munga. U tréninku jsem nestihla ani myslet na nic jiného, jen jsem ho sledovala a hlídala, aby všichni dělali, co měli a už byl konec. Musím říct, že jsem si to užívala a hodně mě to bavilo, ale na druhou stranu je to opravdu vyčerpávající. Kapitán musí mít přehled o svých hráčích, o soupeři, musí znát milion malých drobností a až pak to je (alespoň pro mě) Kapitán s velkým K. A to Andra jednoznačně byla.

Po dvou týdnech jsem se vrátila. Byla jsem plná čerstvé energie a měla jsem spoustu nových nápadů jak zefektivnit tréninkový plán a jak být ještě hubenější.

Listopad se rozloučil a vlády se ujal prosinec. Mezi studenty oblíbený měsíc. Píšou se dopisy Fleutýnce, v kolejních místnostech to voní cukrovím (ve Zmijozelu to voní vším možným, jen ne cukrovím) a skoro každý má podezřele dobrou náladu. Prosinec však není oblíbeným měsícem famfrpálových kapitánů. Proč? Protože zápasy! V kalendáři se datum prvního zápasu nebezpečně přibližuje, kapitán zjišťuje, že všichni členové soupeřova týmu jsou stále naživu a že nejsou ani smrtelně nemocní. V sovinci nachází kapitán zprávy začínající (a vlastně i končící) slovy „sorry, na zápas nepřijdu“. Ty pozitivnější zprávy znějí: „Hele, ještě nevím, dám ti vědět hodinu před zápasem.“

Zápas s Havraspárem

Ráno vstávám s mrmláním, že první zápas v sezóně zase hrajeme my. A tentokrát rovnou s největším rivalem. Výborně. O hodinu později se začínají trousit první hráči. Zdá se, že mé rády ignorují a těší se, až bude zápas ukončený a budou si zase moci lehnout. Chytačka je nabádána, ať chytí zlatonku před průletem.

Čas vzletu. Spokojeně sleduji, jak všichni zkušeně letí vzhůru a dělají přesně to, co mají. I naše brankářka Astoria, která měla svou zápasovou premiéru, předvedla, že ví jak správně ucpat bránu. Jen chytačky se prvních třicet minut flákaly a potulovaly se nebezpečně blízko Rosmertina stánku...

Zápas byl velice vyrovnaný, na můj vkus až moc. Necelou minutu před desátou hodinou ranní dostala chytačka Magdarlene di Facittra ránu potloukem od havraspárské odrážečky. Hned nato se zlatonka tkvěla v dlaních právě Magdy. Zmijozel si tak ukořistil svou první výhru.

Zápas s Nebelvírem

O týden později nás čekal další zápas. Tentokrát s Nebelvírem. Na tento zápas se evidentně nikdo netěšil, protože naše sestava, ačkoliv stále velmi rozrostlá, byla o něco méně početnější než obvykle. Někteří se navíc zdrželi u pečení cukroví a dorazili o několik minut později než měli... Fuj!

Zápas probíhal tak, jak vždycky probíhá, když na druhé straně hřiště létají hráči s červenými dresy. Podezírání z podvádění a z toho, že jsme nebelvírské chytačce schválně zasekali a zničili hřiště. Obvinění z toho, že nepřemýšlíme, mi navždy bude znít v hlavě.

Zápas to byl dlouhý. „Magdička nemá svůj den?“ tak zněla poznámka Esmeraldy Milagrosa. Magdička asi skutečně neměla svůj den, Cisska však ano. Narcisse stačila jen chvilka na koštěti, aby polapila zlatonku a zajistila tak svému týmu výhru... další!

Zápas s Mrzimorem

Čekala nás skoro měsíční pauza od zápasů. Vánoční svátky všichni přežili ve zdraví, nikdo nepřibral, Zmijozel byl zkrátka perfektně připraven na poslední zápas. Na Tři krále bylo připraveno sedmnáct králů a královen oděných do zelena k boji proti Mrzimoru. Nikdo z nás netušil, že právě zápas s Mrzimorem bude pro naši kolej tak osudný. Transparent „Šoupni jim ho tam“, koupený od studenta žluté koleje, navždy změnil pohled na střelecký um. Mrzimorští zřejmě nemají nejmenší ponětí, co způsobili...

Zpět ale k zápasu! Prohráli jsme. Mrzimorská kapitánka, která z nějakého důvodu (Magdo!) nebyla zamčená v severní věži střežená ukrutným drakem, si vesele poletovala na famfrpálovém hřišti a i přesto, že do potlouků, které na ní zelené odstřelovačky pálily, byly zatlučeny rezavé hřebíky (kdo je tam dal, nevím, fakt), se jí podařilo chytit zlatonku. Mrzimoru gratuluju, vůbec vám to ale nepřeju.

Vášniví famfrpálisté mají jistě přehled o tom, kdo kolik zlatonek polapil. Zmijozelská první chytačka, Magdarlene di Facittra, má na svém kontě tři zlatonky z utkáních proti Havraspáru, dvě lapila před nosem chytačům z Nebelvíru. Ale co zlatonky ze zápasů proti Mrzimoru? Ani jedna, přátelé! Zeptala jsem se hráčů ze zmijozelského týmu na jejich názor, proč Magda zlatonky nechytá, jakmile jsou našimi soupeři žlutí. Odpověď se mi podařilo vymámit i z několika hráčů jiných kolejí. Všem respondentům patří můj velký dík za pohotové a trefné odpovědi! A Magdě přeji příjemné počtení a doufám, že se nad sebou zamyslíš!

Hannabell Cavanaugh: No, jsou v tom přece jen úplatky! Jak je totiž jinak možné, že pokaždé,  když hrajeme s Mrzimorem, tak jsou na pravé straně hřiště, kde vždy žhne sluníčko v jejich prospěch, a i když má Magdička ty nejlepší sluneční brýle, tak je stejně oslněna natolik, že v záři těch slunečních paprsků se zle odhaduje místo, kde se zlatonka na hřišti zrovna nachází, to víme přeci všichni. Ale uznej sama, že ty úplatky musí být obrovské, protože minimálně čtyři sezony obsazují pravou stranu hřiště oni! S tím by se mělo něco udělat!

Astoria von Pens: Já jsem v šoku! Informace se tu šíří rychlostí blesku, ale že by něco zůstalo mezi pár lidmi? Nedá se nic dělat, musí se s pravdou ven. Už jen kvůli tomu, aby se o ní nešířily lži typu, jestli není podmáznutá. Magda má chlapa! Není to ale nikdo z Mrzimoru, ale jde o chytrého, mocného, statného, okouzlujícího sympaťáka z Kruvalu. Bohužel byl zaneprázdněn natolik, že mohl přijet pouze na zápas s Mrzimorem, aby podpořil naší Magdičku. Při pokusu obou chytaček chytit zlatonku, udělal něco, co neměl. Usmál se na Magdu, ona ztratila najednou soustředění a už to bylo. Zlatonku měla v rukavici Jenny... Rada zní: Partneři by neměli být přítomni na zápasech, ve kterých o něco jde! -dlouhý a intenzivní smích-

Inees Rut Gowstring: Magda je i přes zelené zmijozelské srdce nesmírně hodný člověk a kdyby jim tu zlatonku nenechala, tak už nikdo. Soucit občas zavítá na famfrpálové hřiště.

Narcisse Cinerea: Zaslechla jsem, že po zápase Zpytihněv hrozně brblal, že prohrál sázku a přišel o všechny našetřené srpečky za celý rok, které našel neustálým prohledáváním podlahy naší kolejní místnosti. Vsadil se s někým o naši výhru, prý o ní naprosto nepochyboval, „vždyť je to jenom Mrzimor“... Nevím teda, kdo proti němu stál, ale všimla jsem si, že Magdě v majetku přibyly nové šaty. Má to souvislost? Třeba jo!

Jagga Viggo: Magda a úplatky? To nepřipadá v úvahu, protože to by se vědělo. Magda je totiž sluníčko, určitě by se s námi rozdělila.

Myslím, že příčinou Magdiných těžkostí je žlutosvit. Magda prostě zlatonku na pozadí žlutých mrzimorských dresů nevidí a za celou dosavadní famfrpálovou kariéru se to bála říci kapitánce, aby kvůli takové prkotině nebyla, v tom lepším případě, vyloučena z týmu nebo v tom horším případě... ale vždyť všichni znají naši kapitánku, tak si to domyslí...

Samantha Aileen Massey: To je jasné. Mrzimorští jsou taková sluníčka, že se proti nim prostě hrát nedá. I střílet góly jsme proti nim měli (no, měly) problém, jak nám svítilo do očí. No a jak je ta zlatonka zlatá, tak ji Magda snad ani vidět nemůže. Myslím si, že to není fér a Mrzimor by měl zvážit změnu barvy.

Hayden Folivora: Jsem rád, že s touto otázkou jdeš přímo ke mně, protože jako k šéfredaktorovi Hadího krále se ke mně dostane spousta podložených i nepodložených informací. Nejčastější informace, která se ke mně dostává je, že je Magda členkou sázkařského gangu skřetů, kteří vsází velké peníze na velmi nepravděpodobné výsledky famfrpálových utkání, přičemž pak vyhrávají horentní sumy. Otázkou je, co na Magdu mají, že se k nim přidala. Skřetí přesvědčovací metody mohou být občas velmi drsné.

Zpytlehněv Zďáblíkov: Je to jednoduché. Zmijozel si vzal k srdci dobrou strategickou radu, která byla nedávno zmíněna v ředitelně a to „nenasazovat na hřiště ty nejsilnější hráče, protože to vůči ostatním není fér“. Ve Zmijozelu je samozřejmě problém, že my nemáme slabé hráče, které bychom mohli nasadit a tak se to Magda pokouší kompenzovat alespoň tímto způsobem. Pokouší se chytit každou pátou zlatonku, kterou uvidí a u ostatních se okatě dívá jinam. Takhle proti ní mají ostatní alespoň nějakou šanci.

Elaine Robillard: Domnívám se, že milostnou aféru s mrzimorským studentem můžeme vyloučit. Freddy Reddy, nový mrzimorský prefekt a známý to proutník a lovec starších studentek, tahal za sebou po dvorku dřevěného jednorožce v dobách, kdy už Magda zlatonky chytat přestala. Spíš si myslím, že někdo z Mrzimoru poskytl rozhodci klíč k mrzimorskému trezoru výměnou za to, že vypustí další zlatonku, až to Magda nebude čekat. A sama víš, jak jsou nové zlatonky drahé, zvlášť, když se kupují za cizí peníze!

Jarrq Miekkala: Podplacená? Podívej se na jejich konto, Magda by se snad tak lacino nedala, ne? Takže buď a) mají někoho, kdo během zápasu Magdu trefuje matoucím kouzlem, b) Magda nevěnuje před zápasy s Mrzimorem dostatečnou péči svým vlasům, nebo c) je Magda ve skrytu duše strašně, strašně dobrosrdečná a chce těm žlutým dopřát aspoň nějakou útěchu, když si to oni sami neumí jinak zařídit. Víš jak, pohár nemají, tak ať mají aspoň tu zlatonku, no.

Annya Liddle: Magdiška nechytá, protože si plete mrzimorské hráče se zlatonkou a létá jiným směrem, než má. Přeci jen mají žluté hábity a z dálky to vypadá jako zlatá. Takže než jí dojde, že se honí za  chudákem z Mrzimoru, tak chytačka druhého týmu se už sápe po zlatonce, která má být naše.   

Sooyeon Choi: Všem je záhadou, jak je možné, že nejrychlejší chytačka na celé škole nedokáže chytnout zlatonku proti Mrzimoru. Hodně studentů říká, že to může být rozpoložením hřiště, kdy je Zmijozel otočen čelem ke sluníčku. To hráče oslepuje a znevýhodňuje v zápasu. Již třetím rokem hrajeme s Mrzimorem čelem ke sluníčku. Zda to je podplacením, o čemž pochybuju, protože Mrzimor nemá peníze na vyhazování do podplácení pana Nejvyššího, neboť své peníze nejčastěji investují do vyhaslého krbu. Legenda však praví, že naše Magduška ráda laškovala se studenty kolejí pro získání výhod ve všech ohledech. Třeba se jí jeden šťastlivec trochu vymkl z rukou a skončilo to nějakou krátkou milostnou aférkou! Po chycení zlatonky během zápasu proti Mrzimoru si mohla Magda uvědomit, že na pozici chytače není on, ale ona a pěkně ji podvedli!

Loralei Silwerin: Magda je pravá zmijozelská hadice, rozhodně by se nenechala podplatit, kdyby to něco nevyneslo pro nás. -usměje se- Já mám takovou teorii. Mrzimorští jsou taková zářivá sluníčka, úsměv sem, úsměv tam, dokonale nás oslní. A v tom je ten kámen úrazu. Určitě celý mrzimorský tým používá zubní pastu pro zářivý úsměv a tím Magdičku naprosto zmatou. Stačí záblesk oslnivého úsměvu a Magda se žene úplně jiným směrem a tím pádem má mrzimorská chytačka volné pole. -směje se-

Marguerita Laux: Je jedno proč, ale rozhodně udělá ŠFM zajímavějším! Andro, co když tu Magdu přeci jen málo krmíme? Vlastně… krmí jí někdo?

Aya Watanabe: Dle mě v tom není nic jiného, než náhoda a štěstí. Štěstí přeje připraveným, možná je Magda vždy méně připravena na zápas s Mrzimorem, protože je třeba pokládá za méně nebezpečné a nakonec je opak pravdou. A nebo ji rozptylují mrzimorští chlapci svým šarmem, ona se nesoustředí na Zlatonku a bum! Za necelou půlhodinu už ji má Jenny a Magda zas nic. Chtělo by to takové ty klapky na oči, jako mají ti koně u mudlů, co táhnou kočáry s turisty.

Angela QuickBow: Chceš slyšet můj názor, jo? A víš co? Já ti to říct nemohu. Kdybych ti to totiž řekla, tak bys zjistila, že za to mohu já, protože Mag vyhrožuju, že ji trefím potloukem, pokud tu zlatonku chytne!

Říkáš si, proč ji vyhrožuju, když nejsem z Mrzimoru? No, mám přece supertajnou dohodu se supertajným žlutým studentem, který mi zajišťuje pravidelné dávky mrzimorské čokolády do mých zásob. Podmínkou je, že Magda nesmí nikdy chytnout jejich zlatonku, jinak budu muset všechny čokošky vrátit. Víš, co by to bylo? To by mě zruinovalo!

Jenny Layla Gilesová:  Možná si to své štěstíčko Magda vyplýtvala na zápasu s Nebelem a Havrem a na nás už jí nezůstalo...A tak došlo už na souboj chytačů, kde ani na jedné straně štěstíčko nestálo.

Další mou teorií je, že se Magda zakoukala do našeho nového prefekta Freddyho, který na tribuně s nadšením vykřikoval, abychom ho tam šoupli. A jak se věnovala Freddymu, tak jsem mezitím já stihla tento rok šoupnout zlatonku do kapsy dřív než Magda. Ale jak tomu bylo rok předtím, kdy tady náš Freddy nebyl, jo, to už těžko říct. Možná v tom minulém roce došlo na již zmíněnou teorii o vyplýtvaném štěstíčku.­

Andra Tigers: Tři roky jsem byla kapitánka. Zlatonku s Mrzimorem jsme nechytili třetím rokem. Náhoda?

Nebelvír versus Mrzimor

Týden na to, ačkoliv Zmijozel už žádný zápas nečekal, se spousta zelených sešla na famfrpálovém hřišti. Právě zápas mezi Nebelvírem a Mrzimorem měl rozhodnout, zda prvenství obhájíme nebo ne. Po třiceti sedmi minutách bylo rozhnodnuto o konečném pořadí famfrpálového mistrovství. Tým Zmijozelu bude zavražděn, protože se nacpával u Rosmerty a myslel si, že to nevidím nebo co zvítězil! Zase!

Ačkoliv si všichni mysleli, že boj o famfrpálový pohár skončil právě v den posledního zápasu, opak byl pravdou. Ani na závěrečné slavnosti nebylo jasné, zda pohár dorazí do rukou, do kterých patří... Jelikož ale zlo vždycky vítězí nad dobrem, famfrpálový pohár se nakonec na římse vedle ostatních pohárů objevil.

Nezbývá nic jiného než za famfrpálovou sezónou Zimou 2019 udělat poslední tečku... a jít na IT. 

Pro Hadího krále

Andra Tigers