Jak fungují soutěže z pohledu vypisujících

Začalo to třemi podněty. Natěšeně jsem očekávala hodnocení bodových soutěží ze začátku a konce prosince, přestože mi chodila i výrazně novější. Zarazilo mě, že archiv za soutěže se neobjeví s hodnocením, jako tomu je u výuky a seminářů. Zaujala mě statistika soutěží, již vypsala slečna kolejní. A tak jsem začala do fungování této části hradu trochu šťourat. 

Co se oficiálních informací týče, školní řád není úplně sdílný. Bod deset o nich sice hovoří v šesti různých skutečnostech, které možná uspokojí nováčka nebo člověka, který nad nimi nikdy nepřemýšlel, mně toho ovšem mnoho neosvětlil. Soutěže může vypsat profesor a řádný zaměstnanec, zveřejnění i hodnocení kontroluje supervizor soutěží (proto mimochodem nechodí archiv spolu s hodnocením) a zadání nesmí nikoho znevýhodňovat. Je zakázáno kopírovat a radit se. Poté je popsán způsob odevzdání, odměny (body, srpce), a že většinou lze odeslat jen jeden příspěvek. Úplné maximum za jednu soutěž je šedesát jednotek a brigády se hodnotí zvlášť. 

Úmyslně jsem přeskočila čtvrtý podbod, protože ten přeci jenom trochu nechává nahlédnout do zákulisí. Vypracování by měla být ohodnocena do čtrnácti dnů od skončení, pokud to zadávající nezvládne, supervizor soutěží má právo po něm „požadovat finanční vyrovnání“ a ohodnotit soutěže místo něj, kromě toho celkově hlídá a usměrňuje odměny účastníkům. Dokud ukončená soutěž není ohodnocená, nemůže dotyčný vypsat novou. Když má někdo dostat nízkou odměnu, doporučuje se objasnit, proč k tomu došlo. To je ale všechno. 

Jako zvídavá studentka jsem tedy poslala všechny své otázky panu Tadovi, současnému supervizorovi soutěží, aby mi problematiku trochu objasnil. Už předtím se ke mně donesly nějaké zvěsti, co se finančního ohodnocení vypisujících týče a moc se mi tomu nechtělo věřit; částečně byly potvrzeny i vyvráceny. Profesor či zaměstnanec, který vypíše soutěž, dostane dva srpce. Ano, za tři stránky A4 i za logickou hádanku. V dobách dávno minulých se však soutěže hodnotily i jen dvěma body vzdělání a ještě dříve ani tím. Kromě toho se vypsané soutěže počítají do magíka, prý je také možnost získat poukázky a nejlepší vypisovatel může na konci roku získat Řád kouzelného pera, který uděluje supervizor.

Existuje také „pohyblivá složka odměny“, která se odvíjí od typu soutěže a počtu zaslaných příspěvků a již zavedla až slečna Tydynka, úřadující před současným supervizorem. Řádově může jít o svrčky až galeony v závislosti na aktivitě vyučujícího i studentů. Největší vypisovatel ještě získává bonus, stejně jako ti, kdo vypsali za měsíc nejoblíbenější soutěž v každé kategorii (psaní, básnění, kreslení, logika, …), tedy takovou, do níž přišlo nejvíce vypracování. Tyto odměny chodí měsíčně na základě počtu soutěží, které v daném časovém úseku skončily.

Co se onoho finančního vyrovnání v případě neopravených soutěží týče, standardně se strhávají dva srpce po čtrnácti dnech a za každý další týden, po měsíci soutěž přebírá supervizor či někdo z jeho kolegů (aby byla vypracování ohodnocena co nejrychleji) a hříšníkovi je stržen celý galeon, navíc přichází i o nárok na individuální odměnu. Výši odměn a trestů profesoři najdou v dané sekci ve sborovně, odměny i pokuty však přesto zůstávají na „vůli“ supervizora, některé typy soutěží či osobní problémy vypisovatelů se totiž (logicky) musejí posuzovat individuálně. 

Další sovy jsem vyslala k některým fialovým, kteří soutěže vypisují. Zajímalo mě, jestli jsou s odměnami a soutěžemi obecně spokojení, proč se soutěžím tolik nevěnují (pokud nějaké vypisovali dřív, ale v současnosti ne, případně pokud jich celkově vytvořili relativně málo) a zda jim přijde, že se v této oblasti za poslední roky něco změnilo, jsou-li na hradě už déle. Nebránila jsem se ani dalším postřehům k tématu, případně jsem se na některé věci doptávala. 

Většina těch, kdo jich mají na kontě hodně, ale momentálně nejsou moc vidět, mi (celkem pochopitelně) odpověděla, že momentálně řeší jiné věci, až však bude čas, nejspíš zase začnou. Totéž zaznělo i od těch, kteří jich zatím mnoho nevytvořili, pokud se tedy zrovna nevěnují spíše výuce a seminářům, a na tuto část jim tak nezbývá kapacita ani nápady. Také se toho prý moc nezměnilo, odměny jsou podobné, ne-li stejné, se současným supervizorem je prý dobrá a rychlá domluva. 

Kdo komentoval výplaty, většinou přiznal, že to není způsob, jak zbohatnout. Pokud ale někteří mají nějaký nápad a zajímá je, jak by si s tím studenti poradili, soutěž vypíšou a těch pár drobných berou jako příjemný bonus, nikoliv jako hlavní motivaci, již vidí spíše v prohlížení a čtení originálních i vtipných vypracování, případně nějaké zpětné vazbě, že studenty bavila. Dokonce padlo, že by to někdo dělal klidně i zadarmo. Na druhou stranu větší části dotázaných přijde, že odměny by vzhledem k práci mohly být i vyšší: pokud člověk soutěže nevypisuje pravidelně (a nedosáhne tedy na bonusy), jde opravdu o drobné a během doby, kdy dotyčný soutěž vymýšlí či opravuje, by jich zvládl vypracovat (a tím pádem si vydělat) výrazně víc. Také by je mělo vypisovat více různých lidí, aby si nejmenovaná mladší profesorka mohla vydělat na cizích soutěžích jako ostatní na jejích. Jiní upřímně přiznali, že je jednodušší vypsat obrázkovou soutěž, protože nad jejím opravováním nestráví takového času. 

Dozvěděla jsem se ještě zajímavější věci. Třeba že neadekvátní je spíše poměr 1 : 1 mezi oběma jednotkami, hodnotu srpce by prý mělo mít více bodů. U nižších odměn to člověk asi příliš neřeší, šedesát srpců však není úplně málo. Zároveň to je ale hlavní způsob, jak si všichni na hradě mohou vydělat, když je zavřená Žlutá tlapa (odměny v koleji a brigády přeci jen nemusí být pro všechny), a těžko říct, jak by se poté řešil třeba magík Zlatý střed. Také že dva srpce pro vypisujícího jsou až moc a dotyčná fialová neví, co by s nimi dělala. (Nechtěné srpce kdyžtak můžete směřovat na konto Zmijozelu!) A že nejvýnosnější prý je, když člověk opravuje odebrané soutěže za někoho, kdo je ohodnotit nezvládl. 

Jakkoliv je tedy vypsání soutěží ohodnoceno (zda hodně, nebo málo, nechám na úsudku každého), vždycky se snad najde někdo, kdo nějakou spáchá, čehož bych si vážila. Ačkoliv hrad nestojí na nich, ale na výuce, bez soutěží by se na tu výuku špatně vydělávalo. 

Na závěr děkuji všem fialovým, kteří byli ochotní odpovědět na mé dotěrné dotazy, a zejména panu Tadovi, bez něhož bych tento text nebyla fakticky schopná dát dohromady. 

Pro Hadího krále

Maraike Auri Nordahl