Jak Ferdinand ke hře přišel

Naše kolej má mnoho nadaných tvůrců a uměleckých děl už vyprodukovali nespočet. Nádherné obrázky, skvělé písničky a jiné skvostné výtvarné kousky. Zpívat neumím a zkoušet jsem to nehodlal. Kreslení taky není žádná sláva až na pixel art, který jakžtakž zvládám. Pak mi hlavou proletěla myšlenka. Mohl bych udělat hru!

S děláním malých hříček už mám trochu zkušeností, tak jsem se na to vrhnul. Věděl jsem, že jsem chtěl udělat skákačku, protože těch jsem v minulosti už pár zvládl a mohl jsem ze starších projektů vycházet. Potom jsem rychle přišel s nějakou základní myšlenkou a jakýmsi příběhem. Nakonec jsem se zmohl jenom na chudáka Ferdinanda, který poztrácel nové výtisky Hadího krále. Hráč mu je musí pomoct najít a donést zpátky do pelíšku.

Pak nastala fáze realizace. Začal jsem nějakým jednoduchým pixel artem, který teda není nic výtečného, ale na hru takovýchto rozměrů bohatě postačil. Každopádně jsem stvořil podobiznu Ferdy, pelíšek, výtisky HK a pár dalších blbůstek. Ferdu jsem samozřejmě ještě rozpohyboval a zanimoval přeházením pár pixelů. Zbytek umění včetně platforem, jež mi před nějakou dobou nakreslil kamarád, už byl vytáhnut ze starších projektů.

Následně přišel čas na nejzábavnější část – magii programování, kterou tady nebudu rozepisovat do detailů, jinak by pak tenhle článek zajímal víceméně jenom mě. Základní kód jsem si také vypůjčil už ze starších her. Neviděl jsem důvod v tom, abych psal všechno od nuly, když už jsem většinu měl hotovou (programátoři jsou sebranka neuvěřitelně líných lidí). Provedl jsem několik úprav a kód implementoval do hry. Ještě jsem dopsal potřebný drobet a po programovací stránce byl Ferdinand de facto hotový.

Na řadu přišel level design. Rozhodnul jsem se jenom pro jednu úroveň, ale zato těžší. Základ jsem samozřejmě zase obšlehnul z jiného projektu, ale ve finále jsem značnou část předělal. Aby to byla trochu větší sranda, tak jsem si předpřipravil kromě statických i rotující a rozpadající se platformy. Level jsem dotvořil a byl jsem ho schopen dohrát za 5 minut. Myslel jsem si tedy, že hříčka zas tak náročná nebude, což – jak se později dozvíte – nakonec vyústilo v šeredné podcenění.

Chyběla už jenom zvuková stránka, jež je celá postahovaná z internetu (samozřejmě s kreativní licencí a tvůrcům jsem náležitě poděkoval). Ono zkuste si doma udělat zvuk plazícího se baziliška, moc vám to asi nepůjde. Ani najít něco podobného online není žádná sranda. S hudbou to probíhalo dost podobně. Sice jsem na začátku projevil nějakou snahu o to, abych něco složil, ale po dvou hodinách jsem toho měl dost, protože se to nedalo poslouchat. Naštěstí jsem našel vstřícného hudebníka, který umožňoval vývojářům svou hudbu v jejich výtvorech využít.

A bylo hotovo. Celý proces tvoření jsem si nesmírně užil. Zabralo to ani ne tři dny a stejně to má spoustu chyb, kterých jsem si všiml až moc pozdě, ale hrát se to dá. Zbývalo jen vypustit výtvor do koleje. A jaké byly ohlasy? Fantastické! Za to jsem všem moc vděčný. Akorát jsem teda zjistil, že hra byla těžší, než jsem čekal. Většina byla ráda, když získali dva výtisky HK, dohromady je jich 6. Jediný, o kom zatím vím, že se mu hru podařilo dokončit, je naše kolejní ředitelka, které to zabralo něco okolo dvou hodin.

Pro ty, kdo by si hru chtěli vyzkoušet, tady zanechám link, ale prosím vás, hlavně nečekejte nic světoborného. Nejsem profesionál, ale třeba jednou…

Pro Hadího krále
Blake Towerell

Poznámka redakce: Kvůli náročnosti hry se kolejní ředitelka raději rozhodla zapojit do hledání ztracených výtisků celý hrad, aby Hadí král nadále mohl fungovat. Při rozkliknutí hradních soutěží si můžete za hraní vydělat až 10 srpců a ještě tím pomůžete zmijozelskému časopisu!