středa 8. dubna 2020

Terče školního roku Zima 2020

Před delší dobou začala nová famfrpálová sezóna, všichni jsme už netrpělivě očekávali začátek kolejních tréninků pod vedením nové kapitánky. Nejvíc natěšeny byly naše terče, ehm, háďata, která naštěstí nemají ani nejmenší tušení, co je čeká. Je tedy nejvyšší čas si zavzpomínat na loňskou famfrpálovou sezónu pohledem právě nás, loňských háďat.




V loňském školním roce se poprvé na famfrpálovém hřišti objevilo hned několik talentovaných hadů. Kromě mojí maličkosti to byla Maya Prinz, Aril Nardelli, Jasper Flemont Forest a Elrose Rockwood. Jak se s takovým klubkem neposedných hadů popasovala bývalá kapitánka Loralei Silwerin? Obešla jsem své spoluhráče, se kterými jsem sdílela první neúspěchy na hřišti, postupné nabírání zkušeností a pak i nějaké ty první úspěchy, a pořádně jsem je vyzpovídala.


Co tě přivedlo na famfrpálové hřiště a přimělo vydržet až do konce? Co tvoje úplné začátky? Byly krušné, nebo jsi v sobě objevil/a skrytý talent? Jaký to byl pocit, poprvé vzlétnout na famfrpálovém hřišti na koštěti?

Aril: Takže na famfrpálové ihrisko ma priviedla moja zvedavosť. Chcela som vedieť, ako to vlastne funguje. Ako je to graficky a technicky doriešené. A tiež to, že sa tam môžem viac zblížiť s ľuďmi v koľajke. Čo sa myslím aj podarilo, aj keď bohužiaľ mi mudlovia teraz nedovolovali byť tak aktívna, ako som si predstavovala.

Elrose: Uf, no, pokud vím, na famfrpálové hřiště jsem se přivedla asi tak nějak sama :D A co mě přimělo vydržet až do konce? No, tak to fakt nevím, nejspíš všechna ta sarkastická zábava a možnost podílet se s ostatními o své úplně nově prožité zážitky a tak… :-) Moje začátky byly celkem zajímavé, jelikož na úplně první trénink mě Lorča dala na post chytače a já jsem vůbec nevěděla, co dělat, jelikož mi to nikdo nevysvětlil. Tak jsem tam klikala všude možně s myší po monitoru s tím, že mi to něco ovlivní a já chytnu zlatonku. No, a pak se přede mnou náhle zjeví nějaká číslíčka a já vůbec netuším, co mají znamenat, a tak si jen tak na jedno z nich kliknu… No, a abych to nebyla já, kliknu na to nejvyšší možné číslo, které tam bylo, a tím se absolutně připravím o možnost chytit zlatonku :D A jaký to byl pocit poprvé vzlétnout? No, nevím, takové… vzdušné :D Famfrpálové hřiště jsem si každopádně představovala jinak, takže mě velmi zaskočilo, že vypadá tak, jak vypadá :D

Jasper: Na famfrpálové hřiště mě přivedla zvědavost a nadšení starších spolužáků. Poté, co jsem to zkusil, mě to úplně pohltilo a jsem z famfrpálu nadšený.
Začátky byly náročné, tedy některé posty, jiné mi šly samy, až jsem sám sebe překvapil.
První let na koštěti byl famózní a hned jsem si to zamiloval… a mám neblahé tušení, že jsem se na něm stal závislý.

Maya: Na famfrpálové hřiště jsem šla poprvé plná zvědavosti, zajímalo mě, jak se vlastně famfrpál hraje. Vydržela jsem, protože mě to baví a mám silnou potřebu být nejlepší, což se u famfrpálu díky úrovním určuje snadno.
Moje začátky byly krušné jako u ostatních. Do brány jsem se netrefila ani z půl metru, trefovaly mě potlouky a v bráně jsem ani nestíhala reagovat na letící camrály. Ale díky tomu, že jsem vytrvala, to vše šlo pořád lépe a lépe.
A první vzlétnutí? No, to bylo děsivé, protože jsem na koštěti seděla všehovšudy prvně v životě!


Povedlo se ti otestovat všechny posty, nebo ses na některé nedostal/a? Který post tě bavil nejvíce?

Aril: Moje začiatky boli na pozícii strelca, ktorú som si hneď zamilovala. Veľké plus bolo, že som pri nej nemusela zapínať počítač, ale dobre sa mi hralo aj cez telefón. A začiatky na tomto poste boli veľmi dobré. Skúsenosti som zbierala rýchlo, a dokonca som občas trafila aj nejaký ten gól. Každopádne by som sa chcela na tomto mieste ďalej rozvíjať a postupne dať priestor i ostatným pozíciám.

Elrose: Já jsem člověk, který musí být na všech místech naráz, takže ano, povedlo se mi otestovat všechny posty :D A to s tím, který post mě nejvíce bavil, je dost zajímavá otázka, jelikož nemůžu jen tak říct, že (například) „střelec“, jelikož všechny posty jsou něčím jiné. Samozřejmě, střelec je jeden z postů, kde se ti zkušenosti sbírají prakticky samy. Odrážeč je podle mě taky dost super, protože jak jinak naštvat naši kapitánku nebo svého hadonoše, když ne pořádným shozením z koštěte? :D U chytače je zase dost vtipné snažit se zachytit co nejrychleji všechna číslíčka, hlavně ze začátku, když nevíte ani to, jestli klikáte od největšího po nejmenší nebo třeba od sudých k lichým :D A brankář? To je tak něco pro mě, jelikož si tam můžu v klidu zdřímnout, aniž by mě něco rušilo (kromě „pár“ camrálů, které se snaží tak nějak proskočit obručí :D), jelikož je velmi malá pravděpodobnost, že tam zaletí potlouk… Takže nevím, nejoblíbenější post nebo post, který mě bavil nejvíce, asi úplně nedokážu určit :-)

Jasper: Dostal jsem se skoro na všechny posty, akorát chytače jsem si nezkusil a osobně si nejsem jistý, jestli jej vůbec chci zkoušet.
Nejvíce mě bavil odrážeč. To byl také první post, který jsem si zkusil – a bylo to něco úžasného.
Maya: Nebyla jsem jen na chytačovi, ale časem si ho chci vyzkoušet na IT.
Z postů mě nejvíce bavil asi odrážeč, už jen kvůli tomu, že můžeš shazovat ostatní, a pak střelec.


Famfrpál je sice obrovská zábava, ale je taky pěkně nebezpečný, stal se ti nějaký úraz? Jak ses vyrovnával/a s údery potlouků?

Aril: Napriek tomu, že famfrpal je šport s veľkým množstvom úrazov, si ja na žiadny nespomínam. No nepripisovala by som tomu veľkú váhu. Predsa len sa mohlo stať, že ma potlouk trafil do hlavy a teraz mám problém s pamäťou. Neviete o tom niekto niečo? Vážne mi tá pamäť nejako neslúži.

Elrose: Záleží na tom, jak bereš úrazy. Jasně, spadla jsem pod údery potlouků nespočetněkrát, ale jestli myslíš nějaký vážnější úraz, jako je zlomená ruka nebo noha, tak to asi ne… Díkybohu :D A vyrovnat se s údery potlouků nikdy taky úplně nejde, protože prostě holt vždycky bolí :D

Jasper: Úrazů jsem měl dost a kolikrát jsem byl více na ošetřovně než na hřišti, protože jsem provokoval ostatní, že mě neshodí a podobně. Jsem oblíbený terč. S údery se vyrovnávám se smíchem, a hlavně pomocí hodně lepidla, případně je sám odrážím pálkou.

Maya: Úraz vyloženě ne, ale párkrát jsem letěla dolů z koštěte, když do mě narazil potlouk. Pak se ale mezi prváky objevilo superlepidlo, takže jsem na zem už tak často nemusela... i když údery potlouky bolely pořád stejně.


Jak jsi vnímal/a ostatní háďata na hřišti? Byla pro tebe oporou, že jsi netrpěl/a sám/sama, nebo naopak konkurence, která tě popoháněla k lepším výsledkům či deptala?

Aril: Ďalšie háďatá na ihrisku by som nenazvala konkurenciou, ale motiváciou. Vždy som si pozrela, komu to ako ide, a potom si dala taký cieľ, že raz chcem byť tiež taká šikovná. No ja to beriem, že sme jeden tým a je dôležité, aby sme sa vzájomne podporovali a pracovali na sebe tak, ako doteraz. Aby sme boli najlepší a vyhrali všetky poháre.

Elrose: Ostatní háďata na hřišti jsem brala stejně jako všechny ostatní členy týmu a nijak jsem se s nimi ani nesrovnávala. A jo, byla sranda, když jsem byla hlavním terčem, shodili mě, a pak si vybrali za terč někoho jiného z háďat… A pak ještě větší, když jsme se my háďatoodrážeči spikli proti těm, kteří si z nás udělali terče :D

Jasper: Háďata, a hlavně ty osobně, jste mě hnali dál k lepším výsledkům, a vždy byla legrace, no jen si vzpomeň na kečup.

Maya: V první chvíli jsem ostatní háďata vnímala jako konkurenci, ale brzy mi došlo, že je to týmový sport a že se v rámci koleje musíme při famfrpálu podporovat. Přesto jsem se snažila mezi háďaty excelovat, takže byla jejich přítomnost dobrou motivací k lepším výsledkům.
Naše odstupující kapitánka měla poměrně děsivou proprietu – rakvičku, kterou s sebou vláčela na každý trénink. Máš s rakvičkou nějakou zkušenost?

Aril: S rakvičkou našej bývalej kapitánky nemám našťastie žiadne skúsenosti. Vždy som sa od nej držala ďalej, aby som do nej pri nejakom úraze náhodou rovno nespadla.

Elrose: No, já naštěstí ne, ale ze „svých“ zdrojů vím, že v ní není zrovna nejútulněji… Že, Jaspere? :D

Jasper: Kiruš, o té děsivé věci naší již bývalé kapitánky se ani nezmiňuj, doteď z toho mám husí kůži.
Jo, jedna příhoda se stala. Jednou jsem si chtěl pohodlně lehnout. To jsem ovšem netušil, že mě tam naše milovaná kapitánka zavře a odmítne mě pustit. Nebylo to nic příjemného, a proto se raději držím od té satanovy pomůcky trochu dál.

Maya: Na rozdíl od jiných jsem se do rakvičky (naštěstí!) nedostala, ale vždy jsem sebou lehce trhla, když se rakvička náhle objevila na hřišti...


A teď úplně nejzáludnější otázka, když už jsme se stočili k Lori, jaká byla kapitánka? Nešel z ní třeba tak trochu strach? Byla hodná, nebo naopak zlá?

Aril: Lori bola najlepšia kapitánka, akú som zažila, hoc som s ňou strávila len jeden rok. Vždy som mala rada, ako zodpovedne berie svoju pozíciu, a páčilo sa mi, že nám tréning osobne pripomínala, ak sa náhodou niekto oneskoril.

Elrose: Jejda… To se dost těžko popisuje, jelikož je velká pravděpodobnost, že si to tu Lor právě čte, takže… Ahoj Lori! :D Ne, podle mě byla skvělá kapitánka a strach z ní šel, jen když byla na odrážeči a vy jste ji zrovna naštvali… (Vlastní zkušenost – NEZKOUŠET!!!) A hodná, nebo zlá? Já si myslím, že to dost záleží na situaci, ale vyloženě zlá nikdy nebyla… Chci říct, samozřejmě, že byla, jsme přeci Zmijozel! :D (Jo, a vyloženě hodná asi taky ne, ale tak, s tím už se počítá, přeci jen, famfrpál je tvrdá hra :D)

Jasper: Tak ona Lor vzbuzuje strach hlavně s odrážečskou pálkou v ruce. Ale nejednou jsem se do ní trefil potloukem a podobně, takže z ní občas mám strach, ale většinou to je spíše respekt.
Nebyla zlá, jen svá, nevím, jak to přesně popsat.

Maya: Lori byla skvělá kapitánka! Tréninky pod jejím velením mě moc bavily. Strach šel především z její rakvičky, zvlášť poté, co do ní na prvním tréninku zavřela Jarrqa... Ale ke mně se Lori chovala vždy mile a poradila mi, když jsem měla nějaký dotaz.


Teď už jsme ve druhém ročníku a hradem se prohánějí další nové famfrpálové naděje. Co bys vzkázal/a nastupujícím háďatům, která se stanou novými terči, tedy chtěla jsem říct hráči?

Aril: Našim novým háďatám by som odkázala len to, aby sa nenechali odradiť nepodstatnými zlomeninami a pádmi, ktoré sme si bud zažili, alebo si zažijeme všetci. No každopádne famfrpal je šport, ktorý treba aspoň vyskúšať.

Elrose: Třeste se, bo si vás namažeme na chleba!!! :D

Jasper: Vzkaz mám jednoduchý. První: přečtěte si článek, který jsem sepsal za pomoci svých vrstevníků. (Deset rad, jak pomoci novým hadům přežít, pozn. redakce) Druhá: sežeňte si vlastní lepidlo na kolejní tréninky, a hlavně vše berte s humorem.

Maya: Novým hráčům vzkazuji, ať se nenechají odstrašit krušnými začátky a ať vytrvají! Hřiště je skvělé místo, kde můžete lépe poznat zbytek koleje, tak si to nenechte ujít.


Máš ještě něco, co bys ohledně famfrpálu, hřiště, míčů, spoluhráčů, kapitánky… chtěl/a ještě čtenářům HK sdělit?

Aril: Na záver by som chcela dodať, že nepochybujem o tom, že tento rok bude famfrpálový pohár náš, pretože sme najlepší.

Elrose: Radši ne, ještě by se vyděsili, a kdo by pak dělal terče? :D

Jasper: Děkuji všem za super tréninky, které jsem si s vámi mohl doteď zažít, a už se těším na další.
Pak ještě jedna věc, ostatní koleje, těšte se, protože Zmijozel má posilu těžkého kalibru!

Maya: Asi ani ne… snad jen, že pohár bude náš!



Děkuji všem poskytnuté rozhovory a moc se těším na další setkání na famfrpálovém hřišti!
Pro Hadího krále
Kira Mae Spencer

1 komentář:

  1. Vypadá to, že nám tu roste opravdu silná hadí famfrpálová sestava!! Jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat

Redakce Hadího krále vám děkuje za každý komentář. Vlastně neděkuje, to se jen tak říká... A nezapomeňte na slušnost!