Psalo se 22. ledna, blížila se osmá hodina a já s bušícím srdcem vyčkávala ve Velké síni, zda si do ní cestu najdou všichni hadi, kteří přislíbili účast na první lesní výpravě, již jsem měla spoluorganizovat.
Téměř všichni byli vzorní: Monika dorazila do síně dokonce dřív než já, poté se zjevila Saiph, Loralei a na poslední chvíli i Blake, a tak jsme se již úderem osmé dostali na mýtinu. Madam Monny se vyptala, zda nikdo nemá alergii na růže a zda jsme připraveni do bahna, poté prozradila, že máme namířeno do zahrady. Ozvalo se pár žertů o Marušce a jahodách, přeci jenom není normální navštěvovat růžovou zahradu v květu v druhé polovině ledna, přesto jsme se spořádaně vydali na cestu. A že to byla krásná cesta! Když jsme dorazili na rozcestí, dostali jsme na výběr, zda chceme pokračovat po pěkné široké cestě, nebo dáme přednost temnější a záhadnější. Blake byl přehlasován, takže jsme zvolili příjemnější variantu. Na zemi se povalovaly okvětní lístky a pofukoval mírný větřík, člověk by skoro nevěřil, že jinde ve světě sněží.
Pokračovali jsme dál, když vtom se objevila skřítka s opožděnou Christinou, uklonila se slečně lesnici, a jakmile studentku předala, zmizela zpátky do hradu. V sedmi lidech jsme si to namířili hlouběji do lesa; čím dále jsme byli, tím více lístků leželo na zemi. Nejprve nám sahaly po kotníky, poté po kolena, nakonec to vypadalo, že v nich snad budeme muset plavat, abychom se dostali dál. Monča z nich přesto nějakým záhadným způsobem vylovila hmyzí larvu. To už nás madam ujistila, že nejsme daleko – a opravdu, brzy jsme se dostali ke krásné zahradě plné laviček, důmyslných zákoutí, v dálce se dokonce rýsovalo něco jako labyrint. Mělo to však jednu vadu. Všechny růže však byly šedivé a smutné a země byla rozbahněná jako po dlouhých deštích.
Dali jsme se tedy do zjišťování, kde se stala chyba. Madam Monny nám řekla, že existuje zavlažovací systém, který bychom měli zkontrolovat, vedla nás tedy zahradou. Celou dobu nám ovšem přišlo, že kolem nás něco poletuje, jenže když se člověk pokoušel soustředit, nic nebylo vidět. Také jsme slyšeli chichotání, madam lesnice ale nikoliv. Lori našla myšku, ta však rozhodně nebyla naším pronásledovatelem. Náhle mezi námi něco prosvištělo a srazilo to Saiph na zem, až si poničila oblečení a zamazala nejen boty. Jako další terč si ona věc vybrala Christi, následně i mě. To nás vyburcovalo, a tak dalším naším počinem byly pokusy o chycení záškodníka. Blakeovi unikl doslova o setiny sekundy, ale kačerka Lori se opět vyznamenala (aby ne, když šlo o něco výrazně většího, než je zlatonka!) a chytila onu potvoru, z níž se vyklubal šotek.
Nejprve se tvářil, že nám důvod své přítomnosti vůbec nehodlá sdělit, poté prohlásil, že se jen procházel, načež se opravil, že možná spíše probíhal. Saiph zvedla ze země děravou ponožku, jež posloužila k vyjednávání. Bohužel neúspěšně, šotek totiž prohlásil, že má ještě jednu, což mu stačí. Až když mu Lori sebrala láhev mléka (nepasterovaného, po němž prý rostou chlupy na nohou), ze které po celou dobu pokoutně usrkával, a pohrozila, že mu ji nevrátí, byl ochotný mluvit. Ani to ale nebylo zárukou úspěchu, jelikož se Blake postavil na šotkovu stranu a projevil zájem o jeho schopnosti šedivění věcí. Přesto nám nakonec neochotně ukázal, co provedl se zavlažováním – v zahradním domku se nacházela taková krabička, kde přepnul tlačítko i páčku.
Jakmile jsme vylezli ven, nestačili jsme se divit. Zahrada se za takovou chvilku stihla odbahnit i vybarvit. Stejně jako šotek – když mu madam Monny pohrozila, že ho zaměstná jako zahradníka, aby nedělal neplechu, zatvářil se velice nesouhlasně a okamžitě zmizel i se svou jednou ponožkou a láhví mléka. Pokud ale bude potřeba, prý ho madam lesnice dokáže najít a zaměstnat, aby neměl na podobné zlotřilosti čas. Za odměnu za pomoc nám pak ustřihla krásné růže a byli jsme odesláni do Velké síně, odkud jsme zamířili ještě k panu Paštičkovi. Bohužel byl zrovna v kleptomanském rozpoložení a madam vyfotografoval bez svršku, proto přikládám druhou fotografii, bohužel však bez Monči, která v mezičase stihla zmizet. Doufám, že pan Paštička neukradl i ji.
Za ponožku mám hlavně magííka! A kleptomanie pana Paštičky mě nepřestává bavit. :D
OdpovědětVymazatDokonalé shrnutí. :D A pan Pastička umí opravdu pěkné pobavit. :D
OdpovědětVymazatV tomto případě můžeme ale uvažovat i o možnosti, že madam Monny ukradl oblečení ten šotek :D
OdpovědětVymazatNení to nějaký podivný šotek, že se zaměřuje zrovna na svlékání krásných a nadaných profesorek? Neměli bychom to nahlásit někam na Ministerstvo kouzel a oddělení pro vyšetřování šotků s divnou úchylkou? :D
OdpovědětVymazat